IV.ÚS 15/96 · Ústavní soud České republiky

ČESKÁ REPUBLIKA

IV. ÚS 15/96

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl o ústavní stížnosti D.K., proti rozhodnutí F.ř. v B., ze dne 19. 7. 1994, zn. FŘ-2696/240/94, ve spojení s rozhodnutím F.ú. v K., ze dne 1. 2. 1994, č. j. 20882/93-240-VP,

t a k t o Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Ústavnímu soudu bylo dne 12. 1. 1996 doručeno podání označené jako ústavní stížnost, která směřuje proti výše uvedeným rozhodnutím. Z přiložených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že rozhodnutím F.ř., bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky a potvrzeno rozhodnutí F.ú., kterým byla stěžovatelce doměřena daň z nemovitosti za rok 1993 o Kč 1.416,-, na celkovou výši Kč 11.088,-. Toto doměření bylo odůvodněno tím, že nebyly naplněny všechny skutečnosti rozhodné pro uznání nároku na osvobození od daně z pozemků podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. n) zákona č. 338/1992 Sb., o dani z

IV. ÚS 15/96

nemovitostí. Osvobození od daně nebylo přiznáno, neboť stěžovatelka, které byly pozemky vráceny 1.1.1993, neprokázala, že by v období rozhodném pro vyměření daně, v daném případě tedy podle stavu k 1. lednu 1993, na těchto pozemcích jako vlastník hospodařila ona sama nebo osoby jí blízké.

Stěžovatelka v podstatě považuje postup, jakým jí byla vyměřena daň, za nesprávný a tvrdí, že napadená rozhodnutí odporují zákonu, aniž by uvedla, které z ústavně zaručených práv nebo svobod mělo být porušeno. Zároveň požaduje, aby Ústavní soud rozhodl o jejím nároku na osvobození daně z pozemků za rok 1993.

Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická osoba jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy České republiky. Ustanovení § 75 odst. 1 zákona stanoví, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.

Po posouzení obsahu ústavní stížnosti Ústavní soud shledal, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně svého práva, neboť se nedomáhala soudního přezkumu správního rozhodnutí, tj. rozhodnutí F.ř, a to podle příslušných ustanovení části páté občanského soudního řádu. Daňové řízení v této věci bylo tedy skončeno rozhodnutím F.ř.v B., ze dne 19. 7. 1994, zn. FŘ-2696/240/94.

Za této situace je třeba vycházet ze závěru, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně jejího práva poskytuje, podaná ústavní stížnost je proto nepřípustná, a proto byla podle § 43 odst. 1 písm. f) zákona č.

IV. ÚS 15/96

182/1993 Sb. odmítnuta, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, aniž by byla stěžovatelka vyzvána k odstranění vad návrhu.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. 1. 1996

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj