II.ÚS 36/96 · Ústavní soud České republiky

II. ÚS 36/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele Z.K., právně zastoupeného advokátem JUDr. L.Ch., o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31.10.1995, čj. 33 Ca 47/95-8, ve spojení s rozhodnutím Katastrálního úřadu P. ze dne 30.3.1995, čj. V 6 6044/93/6044/SY, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á.

Odůvodnění:

Stěžovatel se svým návrhem domáhal vydání nálezu, kterým by rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 1995, čj. 33 Ca 47/95-8, a rozhodnutí Katastrálního úřadu P. ze dne 30. 3. 1995, čj. V 6 6044/93/6044/SY, byly zrušeny.

Ústavní soud předně zkoumal, zda jde o návrh podaný ve lhůtě stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jímž je dle čl. 88 Ústavy Ústavní soud vázán.

Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná běžet dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.

V ústavní stížnosti na str. 3 stěžovatel tvrdí, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 1995, čj. 33 Ca 47/95-8, mu byl doručen 6. 12. 1995 s tím, že i přes opakované dotazování nebyla do dne podání ústavní stížnosti v soudním spise vyznačena právní moc rozsudku. Tím dle navrhovatele obecný soud zkrátil jeho právo podat ústavní stížnost a tím porušil v ústavní stížnosti blíže nespecifikované ústavní právo účastníka řízení.

K tomuto tvrzení nelze přihlédnout. Ze spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. 33 Ca 47/95, Ústavní soud nepochybně zjistil doručení naříkaného rozsudku stěžovateli Z.K. (v řízení před Městským soudem v Praze navrhovateli) dne 29. 11. 1995, odpůrci Katastrálnímu úřadu P., dne 29. 11. 1995, a účastníku řízení B., s. p., dne 30. 11. 1995. Naříkané rozhodnutí Městského soudu v Praze nabylo právní moci dnem 30. 11. 1995. Tímto dnem

II. ÚS 36/96

počala běžet lhůta k podání ústavní stížnosti stěžovatelem a poslední den lhůty připadl na 28. 1. 1996. Ústavní stížnost, datovaná dnem 29. 1. 1996, byla podána na poště P., dne 5. 2. 1996, tedy po lhůtě k podání ústavní stížnosti, stanovené zákonem. Jak vyslovil Ústavní soud již dříve (srovnej IV. ÚS 110/94, Sbírka nálezů a usnesení ÚS ČR 2, str. 255), ustanovení § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, upravuje běh a délku lhůty k podání ústavní stížnosti kogentně, neumožňuje tedy prominutí ani prodloužení lhůty.

Za této situace nezbylo Ústavnímu soudu, než návrh stěžovatele podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnout, jako návrh podaný po lhůtě stanovené tímto zákonem.

P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. září 1997

Vojtěch Cepl

soudce Ústavního soudu