II.ÚS 359/96 · Ústavní soud České republiky

ČESKÁ REPUBLIKA

II.ÚS 359/96

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou dne 22.9. 1997 ve věci ústavní stížnosti O.K., zastoupeného JUDr. J.M., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3.10. 1996, sp. zn. 22 Ca 119196, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností nedoloženou však rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje ( § 72 odst. 4 zák.č. 182/1993 Sb.), se stěžovatel domáhá v prvé řadě zrušení ustanovení dílu třetího zák. č. 13/1993 Sb. - nadepsaného Celní delikty a obsahujícího paragrafy 298 - 304, a druhořadě zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 10. 1996, sp. zn. 22 Ca 119/96. Citovaným rozsudkem byla zamítnuta žaloba stěžovatele na zrušení dvou rozhodnutí C.ú. v O., ze dne 23.11. 1995, č.j. 9769/95/A, o uložení pokuty ve výši 100 000,- Kč a rozhodnutí z téhož dne, č.j. 9769/95/B, kterým byla rovněž uložena pokuta za celní delikt ve výši 100 000,- Kč.

Pokuty byly uloženy stěžovateli za celní delikt spočívající v tom, že při překročení státní hranice se Slovenskou republikou bylo u něho nalezeno zboží, které nebylo přihlášeno k celnímu řízení.

II.ÚS 359/96

Stěžovatel v řízení připustil, že zboží uniklo celní kontrole, nikoli však jeho zaviněním, nýbrž zaviněním jiných osob. Sám, že se nedopustil žádného jednání, kterým by vědomě porušil předpisy o oběhu zboží. Již v této žalobě podané krajskému soudu upozornil, že si je vědom existence instituce celního deliktu, ale tento celní delikt považuje za protiústavní.

Porušení ústavního principu rovnosti všech občanů spatřuje stěžovatel v tom, že celní zákon diferencuje porušení celních předpisů na celní přestupek a celní delikt. Dovozuje, že když celní přestupek vyžaduje zaviněné jednání ( i nedbalostní a opomenutí), princip celního deliktu umožňuje postihnout podnikatele i za nezaviněné jednání, dokonce i za stav, který zavinil celní orgán. Institut celního deliktu vylučuje jakoukoli možnost liberalizace, a proto došlo podle jeho názoru i k porušení čl. 1 Listiny základních práv a svobod. V postupu Krajského soudu v Ostravě spatřuje dále porušení čl. 90 Ústavy čl. 38 odst.2 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní soud v prvé řadě neshledal protiústavnost v námitce spočívající v tom, že § 298 odst. 1 zák. č. 13/1993 Sb. je protiústavní, protože nesplňuje požadavky § 249 odst. 2 o. s. ř., citovaný paragraf o. s. ř. uvádí obsahové náležitosti žaloby, tedy povinnosti uložené žalobci.

V době podání ústavní stížnosti byl Ústavní soud informován, že se připravuje novelizace celního zákona. Tato novelizace je obsažena v zák. č. 113/1997 Sb. s účinností od 1.7. 1997, kterou doznal závazných změn i § 293 zák. č. 13/1993 Sb. v návaznosti na § 298 téhož zákona, který" ovšem nebyl zrušen. Ústavní stížnost směřuje proti znění celního zákona, který v době projednávané ústavním soudem není již zcela identický se zněním v době podání ústavní stížnosti. Namítaná problematika, spočívající v principu objektivní odpovědnosti některých deliktů, však nebyla novelou dotčena, tento princip byl novelou rozšířen.

Nelze vytýkat zák. č. 13/1993 Sb. v platném znění neústavnost proto, že některé z deliktů subsumuje pod objektivní odpovědnost. Tento zákon v celním řízení musí

II.ÚS 359/96

obsahovat u některých deliktů odpovědnost za výsledek, neboť převážná část celního řízení je soustředěna do krátkých prohlídek a kontrol v celním prostoru a určující je tu charakter vykonávané činnosti.

Princip objektivní odpovědnosti je upraven v oblasti správních deliktů řadou dalších zákonů. O protiústavnosti tohoto principu by se mohlo jednat pouze u trestných činů dle trestního zákona, což ovšem není předmětem tohoto řízení.Není proto protiústavní ani celý díl třetí - Celní delikty zák. č. 13/1993 Sb. v platném znění, obsahující definici deliktu,

sankce a ustanovení o místní příslušnosti. Jeho odstraněním by ztratil zákon účinnou ochranu proti hospodářské kriminalitě a tím i ochranu zájmů společnosti.

Proto bylo nutno ústavní stížnost odmítnout podle § 43 odst.1 písm. c) jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

soudce Ústavního soudu

V Brně dne 22.9. 1997