II.ÚS 282/96 · Ústavní soud České republiky

II. ÚS 282/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatele V.H., zastoupeného advokátem Mgr. R.V., o ústavní stížnosti proti rozhodnutí O.ú. ve F., ze dne 19. 8. 1996, čj. RO-16/96-Pec., t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se ve své ústavní stížnosti domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí s odůvodněním, že jím bylo porušeno jeho základní právo dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a to proto, že jím bylo zamítnuto jeho odvolání, které nebylo považováno za včas podané, jelikož odvolání podal přímo u odvolacího orgánu, a nikoliv u správního orgánu, který napadené rozhodnutí vydal, ačkoliv odvolací orgán musel předmětné odvolání dát k přepravě nejpozději poslední den lhůty pro podání odvolání, tj. 4. 7. 1996, když rozhodnutí bylo doručeno stěžovateli 19. 6. 1996, neboť bylo zjištěno, že 8. 7.

II. ÚS 282/96

1996 bylo doručeno M.ú. v B. Stěžovatel dále vyslovil názor, že z hlediska dodržení lhůty pro podání odvolání je podstatné, že odvolání bylo ve lhůtě, která je lhůtou procesní, adresováno M.ú. v B., a předáno také k přepravě. Současně navrhoval zrušení ustanovení § 83 odst. 1 zák. č. 200/1990 Sb., a to pro rozpor s čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, která má dle čl. l0 Ústavy ČR přednost před zákonem.

Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Do jeho pravomoci dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, ve spojení s § 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, spadá rozhodovat o ústavních stížnostech fyzických nebo právnických osob proti zásahům orgánů veřejné moci, jestliže tvrdí, že jimi bylo porušeno jejich ústavně zaručené základní právo nebo svoboda. Ústavní soud pak v tomto směru z připojeného spisu M.ú. v B., R/1/96, zjistil, že správní orgán, tj. O.ú., se ve svém ústavní stížností napadeném rozhodnutí ze dne 19. 8. 1997, řídil výslovným zněním § 54 spr. řádu - který stanoví, že odvolání se podává u správního orgánu, který napadené rozhodnutí vydal - jestliže shledal, že odvolání nebylo podáno včas, protože nebylo v 15 denní lhůtě podáno u správního orgánu, který napadené rozhodnutí vydal, ale namísto toho bylo sice zasláno poštou 2. 7. 1996, ale odvolacímu orgánu. Dále Ústavní soud zjistil, a to z rozhodnutí přestupkové komise MR M.ú. v B., ze dne 5. 6. 1996, že stěžovatel byl správně a řádně, taktéž v souladu s § 54 spr. řádu, poučen, a to slovy: "Proti tomuto rozhodnutí se může odvolat v plném rozsahu jen obviněný z přestupku a navrhovatelka se může odvolat jen proti té části rozhodnutí, která se týká vyslovení viny obviněného z přestupku, a to do 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí k O.ú., referátu vnitřních věcí, podáním učiněným u M.ú. v B.". Za této situace nelze napadenému rozhodnutí v poloze ústavnosti nic vytknout, a to i s přihlédnutím k tomu, že včasnost odvolání je věcí

II. ÚS 282/96

odpovědnosti odvolatele, což jinými slovy znamená, že je nelze spojovat s nahodilostí v činnosti dalšího subjektu (vyjma pošty vzhledem k procesní povaze odvolací lhůty), a to v tom smyslu, zda tento v odvolací lhůtě koná či nikoliv, a v tom případě, z jakých důvodů a na čí odpovědnost.

Z důvodů shora uvedených nezbylo než ústavní stížnost dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Návrhem na zrušení § 83 odst. 1 zák. č. 200/1990 Sb. se Ústavní soud nezabýval, neboť takový postup by byl možný jen pokud by ústavní stížnost přijal. Ústavní soud však ústavní stížnost z výše uvedeného důvodu odmítl.

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Iva Brožová

V Brně dne 23. 9. 1997 soudce zpravodaj