II.ÚS 224/96 · Ústavní soud České republiky

ČESKÁ REPUBLIKA

I I . Ú S 224/96

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti A.Š., zastoupené JUDr. M.R., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11.6. 1996, č.j. 10 Ca 181/96-19, takto:

Ústavní stížnost se odmítá .

Odůvodnění :

Soudce zpravodaj podle ustanovení § 43 odst.1 písm. f) zák.č. 182/1993 Sb. návrh odmítl, neboť podaný návrh je nepřípustný.

Ve včas podané ústavní stížnosti se stěžovatelka domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11.6. 1996, č.j. 10 Ca 181/96-19, který nabyl právní moci dne 18.6. 1996 a tvrdí, že napadeným rozsudkem krajského soudu bylo porušeno její právo zakotvené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod a rovněž k porušení č1.90 a č1.95 odst.1 Ústavy. K porušení citovaných článků pak došlo podle názoru stěžovatelky tím, že krajský soud nerespektoval znění ustanovení § 11 odst.4 zák.č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů a jeho gramatickým extenzivním výkladem dovodil zcela opačný právní závěr, než citované ustanovení zákona zakotvuje. V tomto směru navrhovatelka odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 13.6. 1994,

sp. zn. III.ÚS 13/94

.

Z rozsudku krajského soudu vyplývá, že tento soud rozhodl o opravném prostředku proti rozhodnutí O.ú., pozemkového úřadu v T. ze dne 11.3. 1996, č.j. PÚPr/1164/96-Ri tak, že toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení citovanému pozemkovému úřadu.

Podle ustanovení § 72 odst.2 zák.č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů může stěžovatel podat v zákonné 60 denní lhůtě stížnost za podmínek daných ustanovením § 72 odst.1 písm.a) zák.č. 182/1993 Sb. Tato procesní lhůta však počíná běžet až dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.

K ústavní stížnosti musí být přiložena kopie rozhodnutí uvedeného v ustanovení § 72 odst.4 zák.č. 182/1993 Sb. V návaznosti na citované ustanovení zákona o Ústavním soudu je pak zřejmé, že v případě, kdy napadené rozhodnutí není konečné, tj. stěžovatel nevyčerpal všechny opravné prostředky, je podaná ústavní stížnost ve smyslu ustanovení § 75 odst.1 zák.č. 182/1993 Sb., nepřípustná.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodoval v právní věci stěžovatelky podle ustanovení § 9 odst.4 zák.č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů tak, že rozhodnutí O.ú.-pozemkového úřadu v T., zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení s tím, že pozemkovému úřadu uložil doplnění dokazování, jehož účelem je dostatečně a úplně zjistit skutkový stav v dosud pravomocně neskončeném restitučním řízení.

Za této situace, kdy správní orgán je povinen podle pokynů obecného soudu doplnit dokazování a znovu ve věci rozhodnout, nemůže soudce zpravodaj předjímat výsledek dosud neskončeného řízení, neboť by tento neoprávněný zásah znamenal porušení č1.36 odst.2, č1.38 odst.1 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 90 Ústavy.

II.ÚS 224/96

Na základě shora uvedených skutečností byl proto soudce zpravodaj nucen podanou ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítnout.

P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka soudce Ústavního soudu

V Brně dne 26.1. 1998