II.ÚS 216/96 · Ústavní soud České republiky
Czech Republic (CZ)
Legislator summary
AI generatedÚstavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele J.G., o návrhu ze dne 1. 8. 1996, t a k t o : Navrhovatel ve svém návrhu ze dne 1. 8. 1996, doručeném Ústavnímu soudu dne 5. 8. 1996, uplatnil stížnost proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 22 Ca 497/95, neboť nesouhlasí s výkladem krajského soudu, podle kterého státní občan České republiky, který nepozbyl občanství a nenabyl je tudíž ani zpět, by neměl být považován ve smyslu § 2 odst. 1 zák. č. 243/1992 Sb., za oprávněnou osobu. V důsledku tento výklad považuje za rozporný s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Legislator headnote
AI generatedII.ÚS 216/96 · Ústavní soud České republiky: 8. 1996, t a k t o : Navrhovatel ve svém návrhu ze dne 1. 8. 1996, doručeném Ústavnímu soudu dne 5. 8. 1996, uplatnil stížnost proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 22 Ca 497/95, neboť nesouhlasí s výkladem krajského soudu, podle kterého státní občan České republiky, který nepozbyl občanství a nenabyl je tudíž ani zpět, by neměl být považován ve smyslu § 2 odst. 1 zák. č. 243/1992 Sb., za oprávněnou osobu. V důsledku tento výklad považuje za rozporný s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Full text
II. ÚS 216/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele J.G., o návrhu ze dne 1. 8. 1996, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Navrhovatel ve svém návrhu ze dne 1. 8. 1996, doručeném Ústavnímu soudu dne 5. 8. 1996, uplatnil stížnost proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 22 Ca 497/95, neboť nesouhlasí s výkladem krajského soudu, podle kterého státní občan České republiky, který nepozbyl občanství a nenabyl je tudíž ani zpět, by neměl být považován ve smyslu § 2 odst. 1 zák. č. 243/1992 Sb., za oprávněnou osobu. V důsledku tento výklad považuje za rozporný s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Dle ustanovení § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná běžet dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
II. ÚS 216/96
Jak již bylo Ústavním soudem judikováno např. pod
sp. zn. Pl. ÚS 37/93
, považuje ústavní soud 60 denní lhůtu za lhůtu procesní, neboť zák. č. 182/1993 Sb., jenž ji upravuje, je procesním předpisem, který v případě opožděného podání návrhu přikazuje návrh odmítnout, zatímco v případě nedodržení lhůty hmotněprávní by bylo třeba podle obecných zásad návrh věcně zamítnout. Pro běh lhůty je současně určující znění citovaného ustanovení § 72, z něhož plyne, že prvním dnem 60 denní lhůty je již den právní moci napadeného rozhodnutí. Z připojeného spisu Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 22 Ca 497/95, ústavní soud zjistil, že napadené rozhodnutí nabylo právní moci dne 29. 2. 1996. Vzhledem k tomu, že z razítka na poštovní zásilce je zřejmé, že navrhovatel svou ústavní stížnost předal k přepravě teprve 2. 8. 1996, jde zcela zjevně o návrh podaný po 60 denní lhůtě, uvedené v § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., a Ústavnímu soudu nezbylo než návrh navrhovatele dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnout.
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
JUDr. Iva Brožová
V Brně dne 19. 9. 1996 soudkyně ústavního soudu ČR