I.ÚS 67/96 · Ústavní soud České republiky

Sp. zn. I. ÚS 67/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatele P.P., zastoupeného advokátkou JUDr. V.Š., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 11. 1995, sp. zn. 13 Co 843/94,

t a k t o

Návrh ústavní stížnosti se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Svou ústavní stížností ze dne 12. 2. 1996 se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 11. 1995, sp. zn. 13 Co 843/94, kterým byl změněn rozsudek Okresního soudu Plzeň - město ze dne 5. 4. 1994, čj. 13 C 281/90 - 203. Uvedenými rozhodnutími byl v rámci řízení o rozvod manželství a úpravu práv a povinností k nezletilému P.P., upraven styk stěžovatele s nezletilým P. V rámci řízení byl Krajským soudem v Plzni (usnesením ze dne 9. 11. 1994, sp. zn. 13 Co 843/94) ustanoven soudní znalec PhDr. J.J. a po zpracování znaleckého posudku (usnesením ze dne 3. 10. 1995, sp. zn. 13 Co 843/94) byla určena odměna znalce za zpracování znaleckého posudku ve výši Kč 8 666,30.

Stěžovatel namítá, že v uvedeném řízení mu nebyla dána možnost vyjádřit se k osobě znalce a že proti usnesení o určení odměny znalce není přípustný, opravný prostředek. V těchto skutečnostech spatřuje porušení svého základního práva podle článku 36 odst. 1 a článku 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Zároveň došlo dle stěžovatele k porušení zásady dvojinstančnosti řízení ze strany Krajského soudu v Plzni ohledně stanovení znalečného.

I. ÚS 67/96

Podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod se každý může domáhat stanoveným způsobem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Pokud se týká námitek stěžovatele k osobě znalce, zjistil soudce zpravodaj, že soud postupoval podle ustanovení § 14 odst. 1, ve spojení s ustanovením § 17 občanského soudního řádu. Stěžovatel uplatnil námitku podjatosti znalce a soud o ní rozhodl, když usnesením ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. 13 Co 843/94, stanovil, že znalec PhDr. J.J. není vyloučen z podání znaleckého posudku v předmětné věcí. Stěžovatel tedy uplatnil svou námitku a soud o ní rozhodl. Pokud se týká odměny za znalecký posudek znalce PhDr. J.J., stěžovatel namítal nedodržení lhůty k vypracování znaleckého posudku. Tuto námitku soud zohlednil ve svém usnesení ze dne 3. 10. 1995, sp. zn. 13 Co 843/94, když znalečné, v souladu s ustanovením § 27 vyhlášky č. 77/1993 Sb., přiměřeně snížil pro překročení lhůty ke zpracování znaleckého posudku o více než pět měsíců o 15%. I tato námitka stěžovatele byla předmětem soudního rozhodnutí.

Pokud se týká druhé námitky stěžovatele, tj. porušení článku 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, dle kterého péče o děti a jejich výchovu je právem rodičů a děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči, soudce zpravodaj konstatoval, že stěžovatel namítá, že v důsledku rozhodnutí Krajského soudu v Plzni došlo k omezení rodičovského práva stěžovatele v rozsahu styku s nezletilým. Protože však práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona, a je tedy dána výlučná pravomoc soudu rozhodnout o rodiněprávních vztazích, včetně svěření do výchovy, úpravy styku apod., ani v tomto ohledu soudce zpravodaj neshledal žádné porušení ústavněprávních principů.

Na základě výše uvedených zjištění dospěl soudce zpravodaj k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků, svým usnesením podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. dubna 1996 JUDr. Vladimír P a u 1

soudce zpravodaj