I.ÚS 259/96 · Ústavní soud České republiky

Sp. zn. I. ÚS 259/96

ČESKÁ REPUBLIKA

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatelů ing. A.L. a ing. A.L., obou zastoupených advokátem JUDr. M.J., o návrhu ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. 2 Cdon 515/96,

t a k t o

Návrh se o d m í t á

O d ů v o d n ě n í

Svým podáním ze dne 23. 9. 1996 podali stěžovatelé návrh na zrušení usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. 2 Cdon 515/96. Uvedeným rozhodnutím bylo pro nepřípustnost odmítnuto dovolání žalovaných (v tomto případě stěžovatelů) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 1995, čj. 41 Co 15/95 - 41, a to v právní věci žalobce S proti stěžovatelům v procesním postavení žalovaných, o vyklizení bytu. Stěžovatelé namítali v postupu soudu rozpor s ustanovením článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť jak dovozují, každý má právo stanoveným postupem se domáhat svého práva u nezávislého a nestranného soudu.

Ústavní soud nejprve zkoumal hledisko § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, tj. zda byla splněna lhůta pro podání ústavní stížnosti. Dle citovaného ustanovení ústavní stížnost lze podat ve lhůtě šedesáti dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 citovaného zákona), a není-li takového prostředku, pak dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. K tomu je třeba uvést, že ustanovení § 72 odst. 2, ve spojení s ustanovením

I. ÚS 259/96

§ 75 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, má na mysli řádný opravný prostředek. Dovolání, proti kterému ústavní stížnost směřuje, však takovým řádným opravným prostředkem není a má charakter mimořádného opravného prostředku (§ 236 a násl. o.s.ř.). Lhůta dle § 72 odst. 2 citovaného zákona se tedy vztahuje na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 1995, čj. 41 Co 15/95 - 41. Ten nabyl právní moci dne 9. 2. 1996. Ústavní stížnost byla podána dne 25. 9. 1996. Byla by tedy v daném případě podána opožděně, kdyby proti tomuto rozsudku směřovala.

Navíc předmětnou věc nelze ani podřadit pod režim ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) citovaného zákona, podle něhož ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka dle ustanovení § 75 odst. 1 citovaného zákona, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Tato podmínka v tomto případě splněna není.

Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků svým usnesením podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. října 1996 JUDr. V1adimír P a u 1 soudce zpravodaj