Legislator Case Law & Legislation
I.ÚS 192/96 ECLI:CZ:US:1996:1.US.192.96 AI generated

I.ÚS 192/96 · Ústavní soud České republiky

Case Number I.ÚS 192/96
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date

Legislator summary

AI generated

Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele J.T., o ústavní stížnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, t a k t o : Navrhovatel se svým návrhem domáhal přezkoumání rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn. 1 Cao 127/96, jímž byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 20 Ca 175/95, který nevyhověl odvolání navrhovatele proti rozhodnutí ČS. Tímto rozhodnutím ČS zamítla navrhovatelovu žádost o invalidní důchod pro chorobu z povolání s odůvodněním, že podle posudku lékaře Okr. správy není invalidní pro chorobu z povolání, ale v důsledku obecného onemocnění. Navrhovatel s tímto názorem nesouhlasil a cítil se jím být poškozen.

Legislator headnote

AI generated

I.ÚS 192/96 · Ústavní soud České republiky: v dostatečném počtu vyhotovení (ust. § 34 cit. zák.) a konečně navrhovatel nebyl zastoupen advokátem ( ust. § 30 cit. zák.).

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

I. ÚS 192/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele J.T., o ústavní stížnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, t a k t o :

Návrh s e o d m í t á . O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel se svým návrhem domáhal přezkoumání rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn. 1 Cao 127/96, jímž byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 20 Ca 175/95, který nevyhověl odvolání navrhovatele proti rozhodnutí ČS. Tímto rozhodnutím ČS zamítla navrhovatelovu žádost o invalidní důchod pro chorobu z povolání s odůvodněním, že podle posudku lékaře Okr. správy není invalidní pro chorobu z povolání, ale v důsledku obecného onemocnění. Navrhovatel s tímto názorem nesouhlasil a cítil se jím být poškozen.

Po přezkoumání návrhu dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh nemá všechny náležitosti ústavní stížnosti, které zákon o Ústavním soudu, č. 182/1993 Sb., stanoví. Z návrhu nebylo patrno, které základní právo nebo svoboda navrhovatele byly porušeny (ust. § 72 odst. 1 cit. zák.), dále nebylo zřejmé, čeho se navrhovatel svým návrhem domáhá a návrh nebyl zaslán

I. ÚS 192/96

v dostatečném počtu vyhotovení (ust. § 34 cit. zák.) a konečně navrhovatel nebyl zastoupen advokátem ( ust. § 30 cit. zák.).

Na základě těchto skutečností Ústavní soud navrhovatele o vadách návrhu vyrozuměl a stanovil mu lhůtu k jejich odstranění.

Vzhledem k tomu, že navrhovatel ve stanovené lhůtě nedostatky návrhu z větší části neodstranil, dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou zde splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, které stanoví, že soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítne, jestliže navrhovatel neodstranil vady návrhu ve lhůtě k tomu určené. Protože vady podání odstraněny nebyly, nezbylo Ústavnímu soudu než návrh odmítnout.

P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republiky není odvolání přípustné.

V Brně 11. října 1996 JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu ČR