I.ÚS 159/96 · Ústavní soud České republiky
Czech Republic (CZ)
Legislator summary
AI generatedÚstavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele J.Z., o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě, t a k t o : Navrhovatel se svým návrhem domáhal přezkoumání rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě, jímž mu byla opětovně zamítnuta žádost o propuštění z vazby. Navrhovatel je vazebně stíhán pro přípravu trestného činu zkrácení daně a je přesvědčen, že v jeho případě důvody pro trvání vazby nejsou dány. V postupu obou soudů tak spatřuje porušování jeho základních práv a svobod, zaručených Listinou základních práv a svobod.
Legislator headnote
AI generatedI.ÚS 159/96 · Ústavní soud České republiky: Po přezkoumání návrhu dospěl Ústavní soud ČR k závěru, že návrh nemá všechny náležitosti ústavní stížnosti, které zákon o Ústavním soudu, č. 182/1993 Sb., stanoví. V návrhu není uvedeno, které konkrétní právo nebo svoboda navrhovatele byly postupem soudů porušeny (§ 72 odst. 1 cit. zák.), nejsou v něm označeny důkazy, kterých se navrhovatel dovolává, není z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá a návrh nebyl zaslán v dostatečném počtu vyhotovení (§ 34 odst. 1 citovaného zákona).
Full text
I. ÚS 159/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele J.Z., o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě, t a k t o :
Návrh se odmítá. O d ů v o d n ě n í :
Navrhovatel se svým návrhem domáhal přezkoumání rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě, jímž mu byla opětovně zamítnuta žádost o propuštění z vazby. Navrhovatel je vazebně stíhán pro přípravu trestného činu zkrácení daně a je přesvědčen, že v jeho případě důvody pro trvání vazby nejsou dány. V postupu obou soudů tak spatřuje porušování jeho základních práv a svobod, zaručených Listinou základních práv a svobod.
Po přezkoumání návrhu dospěl Ústavní soud ČR k závěru, že návrh nemá všechny náležitosti ústavní stížnosti, které zákon o Ústavním soudu, č. 182/1993 Sb., stanoví. V návrhu není uvedeno, které konkrétní právo nebo svoboda navrhovatele byly postupem soudů porušeny (§ 72 odst. 1 cit. zák.), nejsou v něm označeny důkazy, kterých se navrhovatel dovolává, není z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá a návrh nebyl zaslán v dostatečném počtu vyhotovení (§ 34 odst. 1 citovaného zákona).
I. ÚS 159/96
K ústavní stížnosti dále nebyla přiložena kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 4 cit. zák.), a konečně navrhovatel nebyl zastoupen advokátem (§ 30 cit. zák.)
Ústavní soud o uvedených nedostatcích návrhu navrhovatele vyrozuměl a stanovil mu lhůtu 30 dnů k jejich odstranění.
Vzhledem k tomu, že navrhovatel ve stanovené lhůtě vady návrhu neodstranil, dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou zde splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a proto mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republiky není odvolání přípustné.
V Brně 28. srpna 1996 JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu ČR