Pl.ÚS 33/95 · Ústavní soud České republiky

Obecně závazná vyhláška města Znojma o jazykovém provedení firemních označení a nápisů na území města

Plénum Ústavního soudu České republiky

rozhodlo dne 17. září

1996 o návrhu přednostky Okresního úřadu Znojmo JUDr. M. Ř. na

zrušení obecně závazné vyhlášky města Znojma č. 35/1995,

o jazykovém provedení firemních označení a nápisů na území města

Znojma, ze dne 7. 2. 1995, a to se souhlasem účastníků řízení bez

ústního projednání věci, t a k t o :

Vyhláška města Znojma č. 35/1995, o jazykovém provedení písemných

označení a nápisů na území města Znojma, přijatá Městským

zastupitelstvem ve Znojmě s účinností ode dne 23. 2. 1995, se

zrušuje dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů.

O d ů v o d n ě n í :

I. Dne 25. 10. 1995 obdržel Ústavní soud České republiky návrh

přednostky Okresního úřadu Znojmo JUDr. M. Ř. na zrušení obecně

závazné vyhlášky města Znojma č. 35/1995, o jazykovém provedení

označení firemních nápisů na území města Znojma.

Vyhláška, přijatá Městským zastupitelstvem ve Znojmě dne 7.

2. 1995, byla vyvěšena ode dne 8. 2. 1995 do 23. 2. 1995,

účinnosti nabyla dne 23. 2. 1995. V textu vyhlášky je uvedeno:

"V y h l á š k a

č. 35/95

O jazykovém provedení firemních označení a nápisů

na území města Znojma

Městské zastupitelstvo Znojmo podle §§ 16 a 36 odst. 1 písm.

g) zákona č. 367/1990 Sb. ve znění zákona č. 410/1992 Sb.

o obcích, schválilo na svém zasedání dne 7. února 1995 tuto

vyhlášku :

§ 1

Veškeré firemní označení a nápisy na území města musí být

v českém jazyce a označeny českým názvem. Pokud bude označení

firmy nebo nápis cizojazyčný, musí být umístěn až za (pod) nápisem

(označením) českým a to v nejvýše poloviční velikosti a méně

výrazně barevně než název (označení) český.

§ 2

Grafická úprava nápisů a firemních označení musí odpovídat

charakteru objektu a prostředí, kde je umístěna.

§ 3

Znění cizojazyčného textu musí být navrženo a zkontrolováno

úředním překladatelem z důvodu eliminace gramatických chyb.

§ 4

l) Nedodržení ustanovení této vyhlášky fyzickými osobami se

postihuje jako přestupek podle § 46 a 48 zákona č. 200/1990 Sb.,

ve znění změn a doplňků (o přestupcích), nepůjde-li o čin přísněji

trestný. 2) Porušení této vyhlášky právnickými osobami lze

postihnout dle § 50 zákona č. 367/1990 Sb., ve znění zákona č.

410/1992 Sb. (o obcích), uložením pokuty až do výše 100.000 Kč.

§ 5

Z á v ě r e č n á u s t a n o v e n í

1) Touto vyhláškou nejsou dotčeny závazné postupy plynoucí ze

zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ani zákona č.

455/1991 Sb., o živnostenském podnikání.

2) Jazykové provedení firemních označení a nápisů vzniklé

před účinností této vyhlášky jsou všechny dotčené subjekty povinny

uvést do souladu s ustanovením této vyhlášky na vlastní náklady do

30. 6. 1995.

3) Tato vyhláška nabývá účinnosti 15 dnem následujícím po dni

jejího vyhlášení."

Následuje podpis zástupce starosty O. M. a podpis starosty města

Ing. P. B.

Okresní úřad Znojmo podle ustanovení § 62 odst. 1 zákona č.

367/1990 Sb., o obcích, v platném znění, pozastavil rozhodnutím ze

dne 25. 8. 1995 výkon výše uvedené vyhlášky pro rozpor s citovaným

zákonem. Městské zastupitelstvo Znojmo na svém zasedání dne 5. 9.

1995 projednalo pozastavení výkonu předmětné vyhlášky č. 35/1995

a přijalo usnesení, že na své vyhlášce o jazykovém provedení

firemních označení a nápisů trvá. Vzhledem k této skutečnosti

podala přednostka Okresního úřadu ve Znojmě, na základě ustanovení

§ 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh na

zrušení napadené vyhlášky.

V dopise starostovi města Znojma, jímž se pozastavuje výkon

předmětné vyhlášky, je pozastavení odůvodněno tím, že obecně

závaznou vyhlášku týkající se označování provozoven není obec

zmocněna vydat na základě přenesené působnosti, neboť žádný

z předpisů, který se touto problematikou zabývá, ji k tomu

nezmocňuje - jde o § 7 odst. 3 obchodního zákoníku, č. 513/1990

Sb., § 31 odst. 1 a 2 živnostenského zákona č. 455/1991 Sb. a § 4

odst. 1 zákona, kterým se stanoví podmínky pro provádění

směnárenské činnosti, č. 20/1994 Sb. Avšak nelze tak učinit ani

v rámci samostatné působnosti. V tomto směru se odkazuje mylně na

nález Ústavního soudu č. 35/1994 Sb., dle něhož je obec údajně

oprávněna vydávat obecně závazné vyhlášky ve věcech, které jsou

v její samostatné působnosti, jejímž obsahem jsou právní

povinnosti pouze v případech uvedených v § 14 odst. 1 zákona

o obcích. V tomto ustanovení není zakotveno oprávnění obcí ukládat

povinnosti ve věci označování provozoven. Z argumentace lze

dovodit, že jde patrně o "žďárský" nález

sp. zn. Pl.ÚS 5/93

.

Město Znojmo, zastoupené starostou města, ve svém vyjádření

k návrhu na zrušení vyhlášky uvedlo, že město Znojmo je

příhraničním městem s velkým množstvím rakouských turistů a z toho

důvodu se začaly množit případy, kdy provozovny služeb i výrobní

provozovny jsou označovány výhradně německými nápisy a čeští

občané tak nejsou dostatečně informováni o poskytovaných službách

a v podstatě tak diskriminováni. Vzhledem k tomu, že k tomuto

stavu ve městě byla vznesena řada připomínek ze strany občanů,

byla přijata předmětná vyhláška.

Městské zastupitelstvo pak nesouhlasí s důvody návrhu

přednostky Okresního úřadu ve Znojmě, podle kterých není pro

vydání takové vyhlášky zákonný podklad. Městské zastupitelstvo

nepovažuje ustanovení § 14 odst. 1 zákona o obcích za taxativní

výčet samostatné působnosti obce. Kromě legislativního vyjádření

"deklaratorního" - zřejmě se tím míní: demonstrativního - výčtu

slovem "zejména" v ustanovení § 14 odst. 1 citovaného zákona,

nevylučuje postup města Znojma (dle názoru městského

zastupitelstva) ani ustanovení § 14 odst. 2 citovaného zákona.

Městu Znojmu není znám žádný jiný předpis, který by problematiku

upravovanou v napadené vyhlášce obsahoval. Podle názoru města

Znojma, vyjádřeného městským zastupitelstvem, tak nelze ustanovení

§ 14 odst. 1 citovaného zákona vykládat restriktivně, v zužujícím

významu, ale je třeba hledat cesty tvorby samostatného městského

práva, které právě ustanovení § 14 odst. 1 a 2 a § 16 zákona

o obcích umožňují a předpokládají.

II. Podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy České republiky

rozhoduje Ústavní soud o zrušení jiných právních předpisů nebo

jejich částí. Podle ustanovení čl. 79 odst. 3 orgány územní

samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní

předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny. Na základě čl. 104

odst. 3 Ústavy mohou zastupitelstva v mezích své působnosti

vydávat obecně závazné vyhlášky.

Pokud jde o napadenou obecně závaznou vyhlášku města Znojma

č. 35/1995, o jazykovém provedení firemních označení a nápisů na

území města Znojma, Ústavní soud zjistil, že nevyhovuje výše

uvedeným ustanovením Ústavy ČR, neboť ani citovaný zákon o obcích

v platném znění, ani živnostenský zákon, obchodní zákoník či zákon

o podmínkách pro provádění směnárenské činnosti neobsahují

odpovídající zmocnění či oprávnění pro obce k vydání takovéto

vyhlášky, ať již v samostatné či přenesené působnosti.

Živnostenský zákon i obchodní zákoník ponechávají na úvaze

každého podnikatele, jaký okruh zákazníků a jakým způsobem chce

v rámci svých zákonných možností oslovit. Podnikatel je přitom

zejména povinen, činit právní úkony pod jedním obchodním jménem,

které je zapsáno v obchodním rejstříku. Jinak však jsou firemní

nápisy a označení součástí nabídky v tržní konkurenci, v níž

neplatí princip úředního jazyka. Jak známo, jsou firemní nápisy

i novinové inzeráty v cizích jazycích ve světě běžné a také

velikost písma těchto nápisů není regulována.

Z úvodního ustanovení vyhlášky, které obsahuje odkaz na

ustanovení § 36 odst. 1 písm. f) [zřejmě omylem je uvedeno písm.

g)], dále z ustanovení § 16 zákona o obcích a stejně tak

i z vyjádření městského zastupitelstva lze dovodit, že vyhláška

byla právoplatně přijata městským zastupitelstvem a že se jedná

o vyhlášku, která byla vědomě přijata pro oblast samostatné

působnosti. To potvrzuje i skutečnost, že vyhlášky v přenesené

působnosti může vydávat pouze městská rada a nikoliv městské

zastupitelstvo [§ 45 písm. l) zákona o obcích]. Pokud by se

jednalo o přenesenou působnost, nebyl by přednosta okresního úřadu

aktivně legitimován k podání návrhu (§ 62 odst. 2 zákona o obcích)

a byl by tudíž dle ustanovení § 43 odst. 1 písm d) zákona

o Ústavním soudu zjevně neoprávněnou osobou. Avšak za zjevně

neoprávněnou osobu k podání návrhu nutno považovat navrhovatele

pouze v těch případech, kde při posouzení aktivní legitimace

nevzniká žádná pochybnost.

Jádro problému spočívá ve vymezení samostatné působnosti

obce. Zákon o obcích stanoví velmi obecně v § 13 odst. 1, že obec

spravuje své záležitosti samostatně. V § 14 odst. 1 pak vymezuje

demonstrativní výčet věcí, které spadají do samostatné působnosti

obce, a to včetně vydávání obecně závazných vyhlášek ve věcech

samostatné působnosti. V odst. 2 stanoví rámcově úkoly resp. další

úseky této působnosti. V této souvislosti je důležité ustanovení

§ 13 odst. 2 a § 16 odst. 2 zákona o obcích, z nichž vyplývá, že

obec se při výkonu samostatné působnosti a při plnění úkolů v této

oblasti musí řídit zákonem a obecně závaznými právními předpisy

vydanými ústředními orgány k jejich provedení. To znamená, že obec

při úvahách o vydání obecně závazné vyhlášky v oblasti samostatné

působnosti nemůže vycházet jen z demonstrativního výčtu v § 14

zákona o obcích. Oblast, kterou může obec samostatně upravit je

totiž ještě zúžena o činnosti, které jsou zvláštními zákony

svěřeny orgánům státní správy, úseky, které jsou upraveny dalšími

správními předpisy, a vůbec o věci upravené jinak předpisy na

vyšším stupni normativní hierarchie.

Na tomto místě přísluší připomenout některé předchozí nálezy

Ústavního soudu, které řešily v principu stejnou problematiku

vymezení samostatné působnosti obce. Konkrétně je možno poukázat

na nález Ústavního soudu

Pl.ÚS 5/93

, kde se mimo jiné uvádí, že

podle čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod mohou být

povinnosti ukládány pouze na základě zákona a v jeho mezích

a podle čl. 2 odst. 3 nesmí být nikdo nucen činit, co zákon

neukládá. Z těchto ustanovení pak je nutno pro oblast působnosti

obce učinit závěr, že v případech, kdy obec vystupuje jako subjekt

určující pro občana povinnosti jednostrannými příkazy a zákazy,

platí uvedená ustanovení Listiny základních práv a svobod. Obec

tudíž může vydávat obecně závazné vyhlášky, jejichž obsahem jsou

právní povinnosti, jen na základě a v mezích zákona. K vydání

obecně závazné vyhlášky, jejímž obsahem jsou právní povinosti, je

proto obec oprávněna jenom v případě výslovného zákonného

zmocnění.

Z výše uvedeného vyplývá, že že výčet uvedený v § 14 odst.

1 zákona o obcích, v platném znění, je nutno s ohledem na zákonné

zmocnění k vydání obecně závazných vyhlášek obcí interpretovat

restriktivně. Jeho demonstrativní dikci, a stejně tak

i všeobecnost vymezení samosprávné působnosti obce obsažené v §

14 odst. 2 zákona o obcích, je nutno vztáhnout pouze na tu

samosprávnou působnost obce, ve které obec nevystupuje jako

subjekt, určující pro občana povinnosti jednostrannými zákazy

a příkazy. V tomto smyslu je možno poukázat na nálezy Ústavního

soudu pod spisovými značkami Pl.ÚS 26/93,

Pl.ÚS 27/93

, Pl.ÚS

38/93,

Pl.ÚS 39/93

,

Pl.ÚS 13/95

a

Pl.ÚS 29/95

.

Vzhledem k tomu, že ani zákon o živnostenském podnikání č.

455/1991 Sb. v platném znění, ani zákon č. 513/1991 Sb., obchodní

zákoník, v platném znění, ani zákon č. 20/1994 Sb., kterým se

stanoví podmínky pro provádění směnárenské činnosti, jež se

předmětnou problematikou označování provozoven zabývají,

nezmocňují obec k vydávání obecně závazných předpisů v této

konkrétní oblasti, shledal Ústavní soud návrh přednostky Okresního

úřadu ve Znojmě důvodným a obecně závaznou vyhlášku č. 35/1995

města Znojma z r u š i l . Plénum Ústavního soudu rozhodlo, že

nález bude veřejně vyhlášen dne 1. 10. 1996 ve 14,00 hodin.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republiky

není odvolání přípustné.

V Brně 17. září 1996