IV.ÚS 52/95 · Ústavní soud České republiky

IV. ÚS 52/95

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 5. dubna 1995 ve věci ústavní stížnosti KD., zastoupené advokátem JUDr. J.N., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 12. 1993, čj. 15 Ca 563/93-21,

t a k t o

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, je v projednávané věci rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 12. 1993, čj. 15 Ca 563/93-21, jenž nabyl právní moci dne 25. 1. 1994. Poučení obsažené v tomto rozsudku ve znění, že proti

2 -

němu není přípustné odvolání, je v souladu s ustanovením § 250j odst. 4 o. s. ř. To ostatně konstatuje i Vrchní soud v Praze ve svém usnesení ze dne 10. 1. 1995, čj. Na 232/94-33, jímž řízení bylo zastaveno. Jestliže tedy ústavní stížnost byla podána teprve 9. 3. 1995, stalo se tak po uplynutí uvedené lhůty 60 dnů, která začala běžet již zmíněným dnem 25. 1. 1994.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost, jež byla podána po lhůtě stanovené pro její podání tímto zákonem, bez ohledu na její obsah, podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 5. dubna 1995

prof. JUDr. Vladimír Čermák

soudce zpravodaj