IV.ÚS 237/95 · Ústavní soud České republiky
Czech Republic (CZ)
Legislator summary
AI generatedÚstavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti J.J., zastoupené advokátkou JUDr. J.G., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 1. 1994, čj. 22 Ca 489/93, a rozhodnutí O.p.ú. F., ze dne 15. 10. 1993, čj. PzÚ 395/92-Ra, Ústavnímu soudu byla dne 28. 9. 1995 doručena ústavní stížnost, která směřuje proti výše uvedeným rozhodnutím, kterými bylo konstatováno, že stěžovatelka není vlastníkem konkrétně uvedených pozemků v k. ú. B., neboť nesplňuje podmínku ustanovení § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, tj. státní občanství České republiky. V tom spatřuje stěžovatelka porušení čl. 1, čl. 3 odst. 3, čl. 11 odst. 1 a 4 a čl. 42 Listiny základních práv a svobod, a proto navrhuje zrušení obou napadených rozhodnutí. Stěžovatelka zároveň uvádí, že
Legislator headnote
AI generatedIV.ÚS 237/95 · Ústavní soud České republiky: ústavní stížnost podává po lhůtě stanovené v § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon"), a to z důvodu subjektivních překážek na její straně.
Full text
IV. ÚS 237/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti J.J., zastoupené advokátkou JUDr. J.G., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 1. 1994, čj. 22 Ca 489/93, a rozhodnutí O.p.ú. F., ze dne 15. 10. 1993, čj. PzÚ 395/92-Ra,
t a k t o
Návrh se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Ústavnímu soudu byla dne 28. 9. 1995 doručena ústavní stížnost, která směřuje proti výše uvedeným rozhodnutím, kterými bylo konstatováno, že stěžovatelka není vlastníkem konkrétně uvedených pozemků v k. ú. B., neboť nesplňuje podmínku ustanovení § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, tj. státní občanství České republiky. V tom spatřuje stěžovatelka porušení čl. 1, čl. 3 odst. 3, čl. 11 odst. 1 a 4 a čl. 42 Listiny základních práv a svobod, a proto navrhuje zrušení obou napadených rozhodnutí. Stěžovatelka zároveň uvádí, že
ústavní stížnost podává po lhůtě stanovené v § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon"), a to z důvodu subjektivních překážek na její straně.
Ústavní soud konstatuje, že podle výše uvedeného ustanovení lze podat ústavní stížnost ve lhůtě do 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
Jak vyplývá z návrhu, rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, které je rozhodnutím o posledním prostředku, ve smyslu § 72 odst. 2 zákona, nabylo právní moci dne 23. 2. 1994. Jestliže tedy ústavní stížnost byla podána dne 27. 9. 1995, stalo se tak po uplynutí zákonné lhůty, kterou není možné ani prodloužit ani prominout její zmeškání.
Na základě výše uvedených skutečností Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti tak, že ji jako návrh podaný po zákonné lhůtě podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona odmítl, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, aniž by stěžovatelku, resp. její právní zástupkyni, vyzýval k odstranění vad návrhu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. 10. 1995
JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj