III.ÚS 81/95 · Ústavní soud České republiky

III. ÚS 81 / 95

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatelky R.D.,

t a k t o

Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatelka se svým návrhem, který Ústavní soud obdržel dne 18. 4. 1995, domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc, sp. zn. 12 Co 765/94-32 ze dne 6.10.1994. Tímto usnesením bylo zastaveno řízení ve věci žaloby navrhovatelky na zrušení tzv. odstupní smlouvy, které bylo zahájeno pod sp. zn. 10 C 295/93 u Okresního soudu v Olomouci. Navrhovatelka v podané stížnosti uvádí, že postupem soudů bylo porušeno její základní právo, které ovšem blíže neoznačila.

Ústavní soud si vyžádal k posouzení věci spis Okresního soudu v Olomouci, sp. zn. 10 C 295/93, a z něj zjistil, že navrhovatelka se dne 31.8.1993 obrátila na Okresní soud v Olomouci se žalobou o zrušení kupní a darovací smlouvy dle ustanovení § 8 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb.

Okresní soud dne 2.3.1994 rozsudkem žalobu zamítl. Proti rozhodnutí okresního soudu podala navrhovatelka odvolání. Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci dne 6.10.1994 usnesením odvolací řízení zastavil, protože žalobkyně vzala své odvolání zpět. Podle § 222 odst. 1 občanského soudního řádu nabývá rozhodnutí soudu prvého stupně v takovém případě právní moci, jako by odvolání nebylo

2 III. ÚS 81/95

podáno. Napadený rozsudek Okresního soudu v Olomouci proto nabyl právní moci dnem 10.6.1994.

Podle § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Podle § 75 odst. 1 téhož zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

Jak vyplynulo ze spisu Okresního soudu v Olomouci, navrhovatelka vzala zpět své odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, tudíž nevyčerpala všechny prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje. Rozsudek okresního soudu nabyl právní moci dne 10.6.1994, ústavní stížnost byla podána dne 18.4.1995, tedy po uplynutí lhůty 60 dnů podle § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh podle § 43 odst. 1 písm. b) a f) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem a současně jako návrh, který byl podán nepřípustně.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. června 1995

JUDr. Vladimír JURKA

soudce Ústavního soudu