III.ÚS 45/95 · Ústavní soud České republiky

Sp. zn. III. ÚS 45/95

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele Ing. B.H.,

t a k t o

Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í :

Dne 2.3.1995 obdržel Ústavní soud ČR stížnost, ve které se navrhovatel domáhá toho, aby Ústavní soud zrušil zásahy majitele sousední nemovitosti do práv vlastníka domu v L., a nařídil obnovení vzhledu domu - historické památky, když M.ú. L., tak na jeho výzvy neučinil.

Ke stížnosti byla připojena obsáhlá korespondence mezi stěžovatelem a stavebním úřadem, resp. jeho vedoucím. Z obsahu listin ani z podané ústavní stížnosti však nebylo zřejmé, zda navrhovatel využil svého práva domáhat se nápravy tvrzených neoprávněných zásahů do vlastnického práva prostřednictvím obecného soudu. Na dotaz Ústavního soudu ze dne 21.3.1995 navrhovatel uvedl, že všechny žádosti na odstranění zmíněných závad uplatňoval pouze u M.ú., bez odezvy, a proto předložil celý případ Ústavnímu soudu.

Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jsou oprávněni podat ústavní stížnost fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím

2 -

Sp. zn. III. ÚS 45/95

v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle č1. 10 Ústavy. Podle § 72 odst. 1 téhož zákona lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 cit. zákona).

Ústavní soud zjistil v dané věci, že navrhovatel nevyužil zákonem mu dané prostředky k ochraně práva, když takovým prostředkem je nepochybně žaloba podaná u obecného soudu. Tak se nestalo a navrhovatel se v předmětné věci na obecný soud neobrátil se žalobou na ochranu vlastnického práva a odstranění zásahů do stavby. Celá záležitost byla pouze projednávána formou korespondence s M.ú., odborem výstavby územního plánu a regionálního

rozvoje, přičemž ve věci samé nebylo vydáno rozhodnutí. V rámci uvedené korespondence byl také navrhovatel upozorněn na možnost uplatit své námitky u soudu ve smyslu § 137 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).

S ohledem na uvedené skutečnosti nezbylo Ústavnímu soudu, než podle § 43 odst. 1 písm. f) zákona č. 182/1993 Sb. návrh odmítnout jako nepřípustný, protože stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

JUDr.Vladimír JURKA

soudce Ústavního soudu ČR

V Brně dne 29. března 1995