III.ÚS 286/95 · Ústavní soud České republiky

III. ÚS 286/95

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR ve věci ústavní stížnosti navrhovatele M.F., zastoupeného advokátem JUDr. P.B., rozhodl

t a k t o

Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel M.F. podal dne 28.11.1995 ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 11 Co 61/95, ze dne 21. 9. 1995, a rozsudku Okresního soudu v Chebu, sp. zn. 11 C 78/94 ze dne 20. 10. 1994. Petitem návrhu se domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni proto, že tímto rozsudkem bylo podle jeho názoru porušeno jeho základní právo zakotvené v čl. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, tedy základní právo stanovené mezinárodní smlouvou, která podle čl. 10 Ústavy ČR má přednost před zákonem.

I když podle obecné úpravy občanského soudního řádu by proti napadenému rozsudku nebylo přípustné dovolání, Krajský soud v Plzni podle § 238 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu připustil dovolání s ohledem na zásadní význam řešení právní otázky. Z vyjádření právního zástupce navrhovatele ze dne 11.12.1995 k dotazu Ústavního soudu ČR vyplývá, že navrhovatel stanoveného práva dovolání využil a dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 11 Co 61/95, ze dne 21.9.1995 bylo doručeno Okresnímu soudu v Chebu dne 22.11.1995. Z vyjádření právního zástupce dále vyplývá, že o dovolání nebylo dosud pravomocně rozhodnuto.

III. ÚS 286/95

Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu ČR, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně jeho práva poskytuje. V daném případě je tímto posledním prostředkem dovolání, které bylo připuštěno rozsudkem Krajského soudu v Plzni. Protože však o dovolání nebylo v současné době ještě pravomocně rozhodnuto, je ústavní stížnost ve smyslu § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. nepřípustná.

Navrhovatel ve svém vyjádření žádá, aby Ústavní soud ČR po dobu do rozhodnutí o dovolání své řízení přerušil Institut přerušení řízení před ÚS ČR je však podle § 78 zákona č. 182/1993 Sb. vázán jen na okolnosti v tomto ustanovení uvedené a nelze ho použít v daném případě.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nezbylo Ústavnímu soudu ČR než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. f) zákona č. 182/1993 Sb. jako nepřípustný.

P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. ledna 1996

JUDr.Vladimír JURKA

soudce Ústavního soudu ČR