III.ÚS 149/95 · Ústavní soud České republiky

III. ÚS 149/95

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl, ve věci ústavní stížnosti MUDr. A.Š. a Ing. M.Š., zastoupených advokátem JUDr. S.K., proti rozsudku Městského soudu v Praze, mimo ústní jednání dne 29. 6. 1995 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Podáním, došlým Ústavnímu soudu ČR dne 7. 6. 1995, označeným jako ústavní stížnost, proti rozsudku Městského soudu v Praze, domáhají se stěžovatelé zrušení rozsudku Městského soudu v Praze "jako rozhodnutí nesprávného", aniž ve svém podání blíže uvedené rozhodnutí označují.

Předně se Ústavní soud zabýval, posouzením otázky, zda podání splňuje náležitosti ústavní stížnosti ve smyslu ust. § 34 a § 72 zák. č. 182/1993 Sb. a přípustnosti ústavní stížnosti ve smyslu ust. § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.

Podání navrhovatelů pro svou kusost a neúplnost nesplňuje náležitosti návrhu na zahájení řízení a navíc, byť je deklarováno zastoupení advokátem, nebyla k podání přiložena plná moc ve smyslu ust. § 30 odst. 1 cit. zákona.

K ústavní stížnosti pak musí být přiložena kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 4 cit. zákona).

I přesto, že podání vykazuje uvedené nedostatky, zabýval se Ústavní soud jeho přípustností ve smyslu ust. § 75 odst. 1 cit. zákona.

Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. V řízení před občanskoprávními soudy, které je upraveno občanským soudním řádem, je proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu I. stupně ve věci samé, přípustné dovolání ve smyslu ust. § 238 odst. 1 o. s. ř. Tento procesní prostředek již dále není podmíněn splněním jiných náležitostí a je nutno považovat jej za prostředek, který je dán k ochraně práva stěžovatele a nebyl-li tento vyčerpán, je ústavní stížnost nepřípustná. Z kusého obsahu uvedeného podání je možno dovodit, že rozhodnutím odvolacího soudu, tedy Městského soudu v Praze, které je ústavní stížností napadáno, došlo ke změně výroku, tedy ke změně rozsudku soudu I. stupně ve věci samé. Proti tomuto rozhodnutí však stěžovatelé v zákonné lhůtě dovolání nepodali a tedy nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně práva poskytuje.

Ve smyslu ust. § 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb. nezbylo než návrh odmítnout.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné

(§ 43 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.).

V Brně dne 29. 6. 1995

JUDr. Vlastimil Ševčík

soudce Ústavního soudu