II.ÚS 31/95 · Ústavní soud České republiky

Sp. zn. II. ÚS 31/95

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou dne 27. 3. 1995 ve věci ústavní stížnosti M.H., zastoupeného advokátkou JUDr. D.S., t a k t o :

Ú s t a v n í s o u d n á v r h o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Soudce zpravodaj podle ust. § 43 odst. 1 písm. b) zák. č.182/1993 Sb. návrh odmítl, neboť byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.

Stěžovatel podal prostřednictvím své právní zástupkyně ústavní stížnost, kterou Ústavní soud obdržel dne 10. 2. 1995.

Stížnost směřovala proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 7. 1992, sp. zn. 4To 224/92, který podle sdělení Okresního soudu v Chomutově nabyl právní moci dne 3. 7. 1992.

Proti tomuto rozhodnutí byl podán stěžovatelem opakovaný podnět ke stížnosti pro porušení zákona, tyto podněty byly jako nedůvodné odloženy.

Stěžovatel byl písemně poučen o náležitostech ústavní stížnosti a byl vyzván k odstranění vad podaného návrhu ve lhůtě do 15 dnů ode dne obdržení výzvy. V této lhůtě obdržel soudce zpravodaj upravenou plnou moc a sdělení Okresního soudu v Chomutově , ze kterého vyplynulo, že napadený rozsudek nabyl právní moci již dne 3. 7. 1992.

Podmínky k podání ústavní stížnosti upravuje jednak obecně § 34 zák. č. 182/1993 Sb. a jednak ust. § 72 zák. č. 182/1993 Sb.

Ve smyslu § 72 odst. 2 citovaného zákona je možné podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Vzhledem k tomu, že tato lhůta je prekluzivní a rozhodnutí o posledním opravném prostředku nabylo právní moci již v roce 1992, soudci zpravodaji nezbylo, než návrh odmítnout jako opožděný.

Poučení : Proti rozhodnutí Ústavního soudu ČR se nelze odvolat.

V Brně dne 27. 3. 1995 Antonín Procházka

soudce zpravodaj