II.ÚS 281/95 · Ústavní soud České republiky

K hlediskům, z nichž Ústavní soud vychází v řízení o ústavních stížnostech

Ústavní soud

rozhodl dne 11.12.1996 v senátě ve věci ústavní

stížnosti F.C.a A. C. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci

Králové ze dne 6.9.1996, čj. 17 Co 408/95-154, za účasti účastníka

řízení Krajského soudu v Hradci Králové, t a k t o :

I. ústavní stížnost, směřující proti rozsudku Krajského soudu

v Hradci Králové ze dne 6.9.1995, čj. 17 Co 408/95-154, ve výroku,

kterým byl změněn rozsudek Okresního soudu v Jičíně tak, že byla

zamítnuta žaloba na určení, že na žalobce A. a F. C. přechází

vlastnické právo, a to každému jednou polovinou ke stavební

parcele č.33 k.ú. K., zapsané na LV č.194 pro obec S. P., k.ú. K.,

s e o d m í t á.

II. Ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci

Králové ze dne 6.9.1995, čj. 17 Co 408/95-154 ve výroku, kterým

byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jičíně, jímž byla

zamítnuta žaloba, aby bylo určeno, že na žalobce F. a A. C.

přechází vlastnické právo k domu č.21 s příslušenstvím

a součástmi, které se nacházejí na st. parc. č.33 v k.ú. K.,

zapsané na LV č. 194 pro obec S. P., k.ú. K., s e z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

I. Včas podanou ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu

České republiky dne 23.11.1995, stěžovatelé vytýkají Krajskému

soudu v Hradci Králové porušení základního práva občanů podle čl.

11, odst.1 věta prvá a druhá Listiny základních práv a svobod

(dále jen Listina) v tom, že každý má právo vlastnit majetek a že

vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah

a ochranu.

Porušení uvedeného práva spatřují stěžovatelé dále v tom, že

krajský soud svým postupem nechránil zájem osoby, jejíž újma

z minulého období měla být zmírněna. Stížností napadenému rozsudku

vytýkají výrok označený II., kterým byla zamítnuta žaloba

stěžovatelů (dále navrhovatelů), pokud se domáhali určení, že na

ně přechází vlastnické právo k domu čp.21 s veškerým

příslušenstvím a součástmi, které se nacházejí na st. p.č.33 k.ú.

K. zapsané na LV č. 194 pro obec S. P. a k.ú. K. u Katastrálního

úřadu v Jičíně.

Pokud se týká výroku uvedeného soudu označeného I., změnil

odvolací soud rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne

12.prosince 1994, čj. 6 C 165/91-128, podle kterého v části

označené I. bylo určeno, že na stěžovatele přechází vlastnické

právo, a to na každého jednou ideální polovinou ke stavební

parcele č.33 v katastrálním území K., zapsané na LV č.194 pro obec

S. P., kat. území K. u Katastrálního úřadu Jičín.

Změna spočívala v tom, že odvolací soud zamítl žalobu na

určení i v tomto bodě.

Stěžovatelé zdůrazňují, že jsou oprávněnými osobami podle

ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. v platném znění

(dále jen "zákon o půdě") a že plně splňují ustanovení § 6 odst.1

zákona o půdě, neboť předmětné nemovitosti přešly na stát

v případě F. C. podle ust. písm. a) citovaného paragrafu, neboť se

tak stalo na základě výroku o propadnutí majetku v trestním

řízení, který byl zrušen podle zák.č. 119/1990 Sb., o soudní

rehabilitaci. Podíl žalobkyně přešel na stát podle písm. f) cit.

paragrafu, neboť jej byla nucena darovat v tísni. Tíseň spatřovala

stěžovatelka ve skutečnosti, že jí bylo vyhrožováno ohrožením celé

rodiny, pokud svůj podíl nepředá státu, k čemuž přistupovalo i to,

že manžel byl odsouzen pro protistátní činnost a na základě téhož

rozsudku byl její švagr V. C. popraven.

Pokud se týká osob povinných a jejich povinnosti majetek

vydat, opírají svůj nárok na plnění o znění § 8 odst.1 zákona

o půdě, neboť povinní tento majetek získali v rozporu s tehdy

platnými předpisy a za cenu nižší než odpovídalo tehdy platným

předpisům.

Ústavní soud České republiky z předložených dokladů a zvláště

z rozsudku Okresního soudu v Jičíně zjistil, že soud I. stupně si

vyžádal všechny potřebné doklady a vyjádření příslušných orgánů

pro posouzení nabytí vlastnictví státem a převody, které

následovaly. Toto zjištění také uvedl odvolací soud ve svém

rozsudku, když po jeho přezkoumání konstatoval, že soud I. stupně

provedl řádně dokazování a úplně zjistil skutkový stav.

Odvolání žalovaných manželů Z. a K. J. do výroku soudu I.

stupně, kterým bylo určeno, že na stěžovatele přechází vlastnické

právo, a to na každého jednou polovinou ke stav. parc.č. 33

v k.ú. K., zapsané na LV č. 194 pro obec S. P., kat. území K.

u Katastrálního úřadu Jičín, uznal soud za důvodné. Konstatoval,

s odvoláním na zprávu Katastrálního úřadu v Jičíně ze dne

8.12.1994, že v době uzavření smlouvy s povinnými manžely J.

převádějící JZD K., nevlastnil parcelu č.33 v k. území K. Tato

parcela zůstala ve vlastnictví státu a nikdy ji žalovaní nenabyli.

Odvolací soud za těchto okolností stanovil, že žaloba měla

směřovat proti státu a nikoliv proti žalovaným. Proto změnil výrok

sub. I., kterým bylo soudem I. stupně žalobě vyhověno tak, že se

žaloba i v tomto bodě zamítá.

Ústavní soud České republiky z odůvodnění rozsudku soudu I.

stupně zjistil, že podle výpisu z evidence nemovitostí ze dne

30.9.1991 střediskem geodézie v Jičíně jsou manželé Z. a K. J.

zapsáni na LV č. 194 jako bezpodíloví spoluvlastníci na základě

kupní smlouvy ze dne 28.11.1975 registrovaní pod sp. zn.

R I 905/75.

Stěžovatelé proto svou žalobu opřeli o tento výpis z evidence

nemovitostí. Teprve v průběhu soudního řízení, a to na základě

zprávy Katastrálního úřadu v Jičíně ze dne 8.12.1994,byl

konstatován omyl v zápisu v evidenci nemovitostí, který se již

datoval od r.1960, a to v tom směru, že na JZD K. byly převedeny

pouze stavební nemovitosti a stavební pozemek zůstal nadále ve

vlastnictví státu. Stát pro potřebu JZD zřídil pouze právo

trvalého užívání. Tímto omylem v zápisu měli být postiženi pouze

restituenti, neboť vlastnického práva manželů J. se to již až do

doby uplatnění restitučních nároků stěžovatelů nemohlo dotknout,

neboť v každém případě mohli uplatnit nabytí práva vlastnického

k předmětným nemovitostem v y d r ž e n í m .

Soud I. stupně využil omylu v zápisu evidence nemovitostí pro

podporu svého enunciátu sub. I., kterým přiznal vlastnické právo

ve prospěch stěžovatelů u st.p.č.33 k.ú. K., a to tím, že manželé

J. získali vlastnické právo k tomuto pozemku v rozporu s tehdy

platnými předpisy, a že pro vydání tohoto vlastnictví svědčí

ustanovení § 8 odst.1 zákona o půdě.

Odvolací soud se s tímto závěrem soudu I. stupně neztotožnil.

Z citované zprávy Katastrálního úřadu v J. ze dne 8.12.1994

vyvodil závěr, že žalovaní manželé J. předmětnou parcelu nikdy

nenabyli a že za těchto okolností měla žaloba směřovat proti státu

a nikoliv proti žalovaným. Proto za použití § 220, odst.1 o.s.ř.

rozsudek okresního soudu ve výroku, kterým bylo žalobě vyhověno,

změnil tak, že se žaloba v tomto směru zamítá.

Ze zaslaného rozsudku Nejvyššího soudu ČR vyplynulo,že ústavní

stížností napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze

dne 6.9.1995, čj. 17 Co 408/95-154, byl zrušen Nejvyšším soudem

ČR, a to rozsudkem ze dne 31.6.1996, sp.zn. 2 Cdon 241/96 ve

výroku v části, v níž bylo rozhodnuto o vlastnickém právu ke

stavební parcele č.33 k.ú. K.v pro obec S. P. a věc byla ohledně

uvedených nemovitostí vrácena k dalšímu řízení. I.

Pokud se týká výroku, kterým byla ústavní stížnost odmítnuta,

Ústavní soud uvádí, že jde v této části o ústavní stížnost

nepřípustnou, neboť řízení v této části návrhu dosud běží [§ 43

odst. 1 písm. f) ve spojení s § 75 odst. 1 zák.č. 182/1993 Sb.].

II. Ústavní soud v mnoha předcházejících rozhodnutích konstatoval,

že není součástí soustavy obecných soudů a že jako orgán ochrany

ústavnosti je povolán pouze k hodnocení ústavnosti zásahů orgánů

veřejné moci. Toto hodnocení se skládá z několika komponentů, mezi

které patří posouzení ústavnosti aplikovaných zákonů, posouzení

ústavnosti interpretace a aplikace a konečně dodržení procesních

principů chráněných v hlavě páté Listiny základních práv a svobod.

V dané věci představuje zásah orgánů veřejné moci napadené

rozhodnutí krajského soudu jednak ve výroku ohledně vlastnického

práva ke stavební parcele č. 33 a dále ve výroku ohledně

vlastnického práva k domu čp. 21 a součástmi. Protože ohledně

vlastnictví k domu čp. 21 s přísl. a součástmi nejenže nebylo

zjištěno nic, co by nasvědčovalo porušení shora porušených

komponentů ústavnosti, ale ani stěžovatelé neuvedli nic, čím by

kvalifikovaně zpochybnili závěr obou soudů, v němž tyto dovodily,

že kupní smlouva ze dne 28.11.1975 uzavřená mezi prodávajícím JZD

a žalovanými, nyní vedlejšími účastníky Z. a K. J., nebyla

uzavřena tak, jak pro úspěšnost žaloby předpokládá § 8 odst. 1

zák.č. 229/1991 Sb., totiž v rozporu s tehdy platnými předpisy

nebo za cenu nižší než za cenu odpovídající tehdy platným cenovým

předpisům nebo na základě protiprávního zvýhodnění, nezbylo, než

ústavní stížnost zamítnout dle § 82 odst. 1 zák.č. 182/1993 Sb.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republiky

se nelze odvolat.

V Brně dne 11.12.1996