II.ÚS 169/95 · Ústavní soud České republiky

II. ÚS 169/95

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele B.G., zastoupeného advokátem JUDr. P.B., o ústavní stížnosti ze dne 19. 6. 1995, došlé Ústavnímu soudu dne 22. 6. 1995, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 3. 1995, sp. zn. 11 Co 402/94, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel svým návrhem namítal nesprávnost rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 3. 1995, sp. zn. 11 Co 402/94, kterým krajský soud potvrdil rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 27. 6. 1994, čj. 9 C 311/92-16, v řízení o zaplacení částky 22.328,- Kč.

Důvodem podání ústavní stížnosti dle navrhovatele je, že těmito rozsudky došlo k porušení preambule Ústavy České republiky a čl. 5 odst. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod č. 209/1992 Sb.

Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti ústavní stížnosti. Dle § 72 odst. 2 a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje, mezi něž je nutno zařadit i dovolání.

Ústavní soud se v posuzované věci proto zabýval možností navrhovatele podat proti naříkanému rozsudku krajského soudu dovolání.

Z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 3. 1995, sp. zn. 11 Co 402/94, ústavní soud zjistil, že krajský soud jako soud odvolací ve výroku potvrzujícího rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné. Jak vyplývá z odůvodnění naříkaného rozsudku, dovolání připustil krajský soud ve svém rozhodnutí dle § 238 odst. 2 písm. a), občanského soudního řádu, ve znění ke dni vynesení rozsudku, neboť má za to, že jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.

II. ÚS 169/95

Z uvedeného vyplývá, že v dané věci je dovolání přípustné. V důsledku toho lze stěžovateli vytknout nevyčerpání všech procesních prostředků, poskytovaných zákonem k ochraně práva; dle § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. je ústavní stížnost nepřípustná.

Podle § 43 odst. 1 písm. f) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný. Podmínky tohoto ustanovení jsou naplněny, soudci zpravodaji proto nezbylo, než návrh odmítnout.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

Vojtěch Cepl

soudce ÚS ČR

V Brně dne 10. října 1996

Za správnost vyhotovení: