I.ÚS 290/95 · Ústavní soud České republiky
Czech Republic (CZ)
Legislator summary
AI generatedÚstavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele J.P., o ústavní stížnosti proti způsobu vyšetřování vyšetřovatelů Policie ČR, t a k t o : Navrhovatel se svým návrhem domáhal přezkoumání postupu vyšetřovatelů Policie ČR, K.ú.v., detašované pracoviště S., při vyšetřování trestné činnosti, ze které bylo navrhovateli sděleno obvinění a poté byl i vzat do vazby. Dle tvrzení navrhovatele vyšetřovatelé proti němu použili fyzické násilí, vynucovali na něm přiznání k trestné činnosti, které se však nedopustil, neboť je slepý.
Legislator headnote
AI generatedI.ÚS 290/95 · Ústavní soud České republiky: neobsahoval označení důkazů a nebylo z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá, vedle toho nebyl doručen v dostatečném počtu vyhotovení (§ 34 cit. zák.). Dále rovněž nebylo patrno, zda navrhovatel, dříve než se obrátil na Ústavní soud, vyčerpal všechny prostředky, které zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 cit. zák.), a k ústavní stížnosti ani nebyla přiložena kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 4 cit. zák.). A konečně navrhovatel nebyl zastoupen advokátem, ani komerčním právníkem, ani notářem ( § 30 cit. zák.).
Full text
I. ÚS 290/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele J.P., o ústavní stížnosti proti způsobu vyšetřování vyšetřovatelů Policie ČR, t a k t o :
Návrh s e o d m í t á.
O d ů v o d n ě n í :
Navrhovatel se svým návrhem domáhal přezkoumání postupu vyšetřovatelů Policie ČR, K.ú.v., detašované pracoviště S., při vyšetřování trestné činnosti, ze které bylo navrhovateli sděleno obvinění a poté byl i vzat do vazby. Dle tvrzení navrhovatele vyšetřovatelé proti němu použili fyzické násilí, vynucovali na něm přiznání k trestné činnosti, které se však nedopustil, neboť je slepý.
Po přezkoumání návrhu dospěl ústavní soud k závěru, že návrh nemá všechny náležitosti ústavní stížnosti, které zákon o Ústavním soudu ČR, č. 182/1993 Sb., stanoví. Z návrhu nebylo patrno, jaké základní právo nebo svoboda navrhovatele byly porušeny (§ 72 odst. 1 cit. zák.), návrh nebyl podepsán,
I. ÚS 290/95
neobsahoval označení důkazů a nebylo z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá, vedle toho nebyl doručen v dostatečném počtu vyhotovení (§ 34 cit. zák.). Dále rovněž nebylo patrno, zda navrhovatel, dříve než se obrátil na Ústavní soud, vyčerpal všechny prostředky, které zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 cit. zák.), a k ústavní stížnosti ani nebyla přiložena kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 4 cit. zák.). A konečně navrhovatel nebyl zastoupen advokátem, ani komerčním právníkem, ani notářem ( § 30 cit. zák.).
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud na vady návrhu navrhovatele upozornil a stanovil mu lhůtu k jejich odstranění. Navrhovatel však ve stanovené lhůtě vady návrhu neodstranil, proto Ústavní soud ČR dospěl k závěru, že jsou zde splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zák. o Ústavním soudu, a proto mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl.
Jak z návrhu vyplývá, navrhovatel se se svojí stížností na postup vyšetřovatelů obrátil bezprostředně na Ústavní soud, aniž předtím vyčerpal řádné prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv dává a jichž by mohl za pomoci svého právního zástupce využít.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republiky není odvolání přípustné.
V Brně 29. 2. 1996 prof.JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc
soudce Ústavního soudu ČR