I.ÚS 27/95 · Ústavní soud České republiky

Příslušnost k rozhodnutí o registraci nadace

Ústavní soud

rozhodl dnešního dne ve věci návrhu Ministerstva

kultury České republiky na zahájení řízení o rozsahu kompetencí

státního orgánu podle § 120 zákona č. 182/1993 Sb., proti

Ministerstvu vnitra ČR, t a k t o :

Orgánem příslušným k přezkoumání pravomocného správního rozhodnutí

Okresního úřadu v Šumperku, čj. Vnitř. 1-69/94/He, ze dne 17. 3.

1994, mimo odvolací řízení, je Ministerstvo kultury ČR.

O d ů v o d n ě n í

Právní podstata kompetenčního sporu spočívá v otázce

registrace Nadace pro rozvoj Boží církve v České republice. Boží

církev není registrovanou církví na území ČR, neboť ministerstvo

kultury žádosti o registraci této církve nevyhovělo, resp. řízení

z formálních důvodů zastavilo, protože v žádosti nebyl uveden

požadovaný počet osob s trvalým pobytem na území ČR, které se

k této církvi hlásí a tudíž nebyla splněna podmínka § 1 zákona č.

161/1992 Sb., o registraci církví a náboženských společností.

Později, 14. 2. 1994, podali manželé V. a I. H. referátu

vnitřních věcí Okresního úřadu v Šumperku žádost o registraci

Nadace pro rozvoj Boží církve v České republice. Zakladatelem

nadace je Boží církev, reprezentovaná Úřadem generálního správce,

jakožto zahraniční právnická osoba (Boží církev s mezinárodní

účastí v Clevelandu). Rozhodnutím ze 17. 3. 1994 nebylo této

žádosti vyhověno, přičemž proti tomuto rozhodnutí nebylo podáno

odvolání - dle poučení - k Ministerstvu vnitra ČR. Rozhodnutí

nabylo právní moci 6. 4. 1994.

Navrhovatelé podali 21. 8. 1994 novou žádost o registraci

této nadace, kterou Okresní úřad v Šumperku přípisem z 31. 8.

1994 odmítl s odůvodněním, že se jedná o věc již rozhodnutou,

a proto nelze ve věci znovu rozhodovat. Sdělil však současně

navrhovatelům, že mohou uplatnit u Ministerstva kultury ČR podnět

k přezkoumání původního rozhodnutí v mimoodvolacím řízení. Této

možnosti žadatelé využili a obrátili se podáním z 11. 9. 1994 na

Ministerstvo kultury ČR.

Ministerstvo kultury postoupilo tento podnět Ministerstvu

vnitra ČR přípisem z 21. 9. 1994 s poukazem na to, že

k přezkoumání věci není ve smyslu ustanovení § 8 zákona č. 2/1969

Sb., ve znění pozdějších předpisů, příslušné. Uvedlo, že "Boží

církev v České republice", pro jejíž podporu má být nadace

zřízena, není církví registrovanou. Nejedná se tedy o církev, ani

náboženskou společnost, ale pouze o skupinu fyzických osob.

Ministerstvo vnitra ČR přípisem z 30. 9. 1994 vrátilo věc

zpět Ministerstvu kultury ČR s poukazem na ust. § 17 odst. 1 písm.

b) zákona č. 425/1990 Sb. České národní rady o okresních úřadech,

úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím

souvisejících a dále s odkazem na charakter a poslání nadace.

V případě této nadace je cílem vytvoření materiálního, morálního,

právního a duchovního zázemí pro rozvoj Boží církve v ČR, a proto

ministerstvo vnitra dovozuje, že kompetentní k rozhodnutí

o přezkumu v mimoodvolacím řízení je Ministerstvo kultury ČR, do

jehož působnosti tento úsek státní správy patří.

V daném případě se jedná o kompetenční spor mezi státními

orgány podle ustanovení § 120 zákona č. 182/1993 Sb., konkrétně

o spor mezi dvěma ministerstvy, k jehož řešení je Ústavní soud za

podmínek § 122 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. příslušný.

Ústavní soud zvážil otázku příslušnosti ve vztahu k § 28 zákona č.

2/1969 Sb. o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů

státní správy České republiky ve znění pozdějších předpisů. Podle

tohoto článku činnost ministerstev řídí, kontroluje a sjednocuje

vláda České republiky. Úkoly spojené s odborným organizačním

a technickým zabezpečením činnosti vlády České republiky a jejích

orgánů plní Úřad vlády České republiky. V předmětné záležitosti

dospěl Ústavní soud k závěru, že jde o kompetenční spor, který

svou povahou přesahuje rámec obvyklého řízení, kontroly

a sjednocování činnosti ministerstev za účelem plnění vládního

programu a koordinace a součinnosti rezortů při plnění vládních

úkolů. Jde tedy právně o kompetenční spor ve smyslu §§ 120 a 121

zákona č. 182/1993 Sb., v němž oba státní orgány popírají svou

kompetenci v předmětné záležitosti.

Ve sporné záležitosti jde o otázku registrace nadace. Ve

smyslu ustanovení § 20 b odst. 3 občanského zákoníku je nadace

právnickou osobou a vzniká registrací u příslušného státního

orgánu. Podle § 12 zákona č. 102/1992 Sb. je příslušným

k registraci nadace okresní úřad, v jehož územním obvodu bude mít

nadace sídlo. Registrace má účinky konstitutivní.

V zákoně č. 2/1969 Sb. o zřízení ministerstev a jiných

ústředních orgánů státní správy České republiky ve znění

pozdějších předpisů je vymezen rozsah kompetencí ministerstva

kultury (§ 8) i ministerstva vnitra (§ 12). Z dikce těchto

ustanovení vyplývá, že Ministerstvo kultury ČR je ústředním

orgánem státní správy, mimo jiné pro věci církví a náboženských

společností. Ministerstvu vnitra ČR jako ústřednímu orgánu státní

správy pro vnitřní věci přísluší zejména (mimo jiné) věci práva

sdružovacího a shromažďovacího, jakož i povolování organizací

s mezinárodním prvkem (§ 12, písm. c)).

Proti stanovisku ministerstva kultury ministerstvo vnitra

namítá, že nadaci nelze zařadit ani do rámce práva sdružovacího

a spolčovacího, ani pod pojem "organizace", protože nadace je

účelovým sdružením majetku, které fyzické nebo právnické osoby

jednotlivě nebo společně zřizují k určitému účelu. Je nesporné, že

v rámci citovaného zákona č. 2/1969 Sb., ve znění pozdějších

předpisů, není nikde v rámci okruhu působnosti ústředních orgánů

státní správy jednoznačně uvedeno, do čí kompetence problematika

nadací náleží.

Zákon č. 425/1990 Sb. o okresních úřadech, úpravě jejich

působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících

stanoví v § 17 písm. b), že rozhodnutí okresních úřadů, vydaná ve

správním řízení, přezkoumávají ty ústřední orgány státní správy,

do jejichž působnosti úseky státní správy vykonávané okresními

úřady náleží.

V souvislosti s tímto ustanovením je na místě posuzovat

i danou problematiku. Z formálně právního hlediska je možné

vycházet z toho, že o registraci nadace je příslušný rozhodovat

okresní úřad a v jeho rámci pak referát vnitřních věcí.

Ministerstvo vnitra České republiky je obecně ústředním orgánem

státní správy pro vnitřní věci a v tomto smyslu tedy i orgánem

příslušným pro rozhodování záležitostí, které mají charakter

vnitřních věcí. Na základě tohoto výkladu, z něhož vychází

i argumentace ministerstva kultury by bylo bezesporu možné

soustředit i otázky registrace nadací v jediném rezortu, a to bez

ohledu na to, jakých věcných okruhů by se jednotlivé nadace

týkaly.

Na druhé straně však nelze pominout názor ministerstva

vnitra, že v případě nadací je nutné v každém jednotlivém případě

vycházet z účelu nadace a zájmů, k jejichž dosažení je zřizována.

Z přípisu manželů H. z 21. 10. 1994 vyplývá, že zakladatelem

navržené nadace je Boží církev, reprezentovaná Úřadem generálního

správce, jako zahraniční právnická osoba. Smyslem nadace je

vytvoření materiální základny pro vznik a podporu Boží církve.

Církve a náboženské společnosti, které hodlají vyvíjet činnost na

území České republiky, registruje podle § 1 zákona ČNR číslo

161/1992 Sb. o registraci církví a náboženských společností

Ministerstvo kultury ČR. Obsahová spojitost mezi nadací a církví,

o jejíž registraci je koneckonců usilováno, znamená, že nelze ani

odborné posouzení povahy, účelu a smyslu nadace odtrhnout od úvahy

o povaze té církevní organizace, k jejímuž zřízení nadace směřuje.

Takové odborné posouzení nepochybně spadá do sféry ministerstva

kultury, a to tím více, že dříve podaný návrh na registraci Boží

církve byl ministerstvem kultury zamítnut pouze z formálních

důvodů (pro nedostatek potřebného počtu podpisů), aniž byla celá

záležitost hodnocena z materiálněprávního hlediska. Navrhovaná

řešení obou ministerstev se po formální stránce opírají - každé

o své - právně relativně významné důvody, avšak vzhledem ke

zjištěné obsahové vazbě obou otázek (povahy církve a účelu

nadace), jeví se právně přiměřenějším, aby rozhodlo ministerstvo

kultury v obou záležitostech, protože stojí svou věcnou kompetencí

této problematice blíže. I kdyby mělo ve věci rozhodnout

ministerstvo vnitra, bylo by patrně v rozhodnutí samém stejně

vázáno na součinnost a odborné stanovisko ministerstva kultury.

Z uvedených důvodů dospěl proto Ústavní soud k závěru, že podle

ustanovení § 124 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. je ministerstvo

kultury orgánem příslušným k přezkoumání pravomocného správního

rozhodnutí Okresního úřadu v Šumperku, čj. Vnitř. 1-69/94/ He, ze

dne 17. 3. 1994, mimo odvolací řízení.

P o u č e n í : Podle § 54 odst. 2 zákona číslo 182/1993 Sb.,

o Ústavním soudu, se proti rozhodnutí Ústavního

soudu nelze odvolat.

V Brně dne 19. října 1995