I.ÚS 181/95 · Ústavní soud České republiky

K otázce zkoumání dodržení lhůty k podání návrhu na přezkoumání rozhodnutí správního orgánu

Ústavní soud České republiky

rozhodl o ústavní stížnosti

Statku V., zemědělské a obchodní akciové společnosti, se sídlem ve

V., zastoupeného JUDr. Z. K., advokátem Advokátní kanceláře P.,

proti usnesení Krajského soudu v Praze, sp. zn. 26 Ca 63/95, jímž

bylo odmítnuto odvolání navrhovatele proti rozhodnutí Okresního

úřadu Praha - východ, pozemkového úřadu, č. j. PÚ - R 309/95,

a proti tomuto rozhodnutí samému, t a k t o :

1. Ústavní stížnosti se vyhovuje a usnesení Krajského soudu

v Praze, sp. zn. 26 Ca 63/95, z 1. 6. 1995, s e z r u š u j e.

2. Návrh na zrušení rozhodnutí Okresního úřadu Praha-východ, č.j.

PÚ-R309/95, s e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

I. Statek V., zemědělská a obchodní a. s., podala dne 17. 7.

1995 k Ústavnímu soudu ústavní stížnost proti usnesení Krajského

soudu v Praze, sp. zn. 26 Ca 63/95, jímž krajský soud odmítl

odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Okresního úřadu Praha

- východ, č. j. PÚ-R309/95. V tomto rozhodnutí okresní úřad

- pozemkový úřad určil, že M. V. je vlastnicí nemovitostí

specifikovaných v rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí podal

stěžovatel odvolání ke Krajskému soudu v Praze, který svým

usnesením odvolání odmítl, a to z toho důvodu, že odvolání bylo

podáno po uplynutí odvolací lhůty. Stěžovatel podal svoji stížnost

na základě ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993

Sb., o Ústavním soudu, dle něhož ústavní stížnost je oprávněna

podat právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy,

jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla

účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda

zaručená ústavním zákonem. Všechny formální náležitosti podání

byly splněny.

V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že

rozhodnutím Okresního úřadu Praha - východ, č. j. PÚ-R309/95, ze

dne 24. 1. 1995, bylo rozhodnuto o restitučním nároku, který

uplatnila paní M. V. dle ust. § 9 odst. 4 zák.č. 229/1991 Sb.,

v platném znění, tj. bez uzavřené dohody o vydání nemovitosti.

Toto rozhodnutí také obsahuje poučení o odvolání a poněvadž

stěžovatel nesouhlasil s rozhodnutím, využil svého práva na

odvolání a odvolání také podal. Rozhodnutí bylo stěžovateli

doručeno dne 30. 1. 1995, lhůta k odvolání počala běžet 31. 1.

1995 a skončila dne 1. 3. 1995. Stěžovatel podal odvolání na poště

v Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi dne 28. 2. 1995, tedy včas,

což také prokazuje doklad pošty o podání doporučené zásilky, který

stěžovatel soudu předložil. Dále stěžovatel cituje ustanovení §

57 o. s. ř. o počítání běhu lhůt, podle něhož lhůta je zachována,

je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání

odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit. Dle komentářů

k o. s. ř. pak uvádí, s odvoláním na ustanovení § 250m o. s. ř.,

že ustanovení platí pro všechny procesní lhůty bez ohledu na to,

zda jsou stanoveny zákonem nebo je určil soud a dále že orgánem,

který má povinnost doručit podání, se rozumí pošta. Krajský soud

ve svém odůvodnění vychází však z toho, že odvolání bylo podáno

u okresního úřadu až 6. 3. 1995, tedy po lhůtě. V tomto stanovisku

krajského soudu spatřuje stěžovatel porušení svého ústavního

práva, a to práva vlastnit majetek ve smyslu ustanovení čl. 11

odst. 1 Listiny základních práv a svobod a dále i právo na soudní

ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Z rozhodnutí Okresního úřadu Praha - východ, pozemkového

úřadu, bylo zjištěno, že Pozemkový úřad OÚ Praha - východ rozhodl

podle § 9 odst. 4 zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických

vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění, ve

věci vydání nemovitostí tak, že M. V. je vlastnicí nemovitostí k.

ú. Š., dále specifikovaných ve výroku rozhodnutí. Rozhodnutí je

řádně odůvodněno a obsahuje i poučení o odvolání, dle něhož návrh

na přezkoumání rozhodnutí pozemkového úřadu lze podat u krajského

soudu ve lhůtě 30 dnů od doručení rozhodnutí. Návrh je podán včas

i tehdy, byl-li podán ve lhůtě u pozemkového úřadu, který vydal

rozhodnutí.

Z dopisu Pozemkového úřadu OÚ Praha - východ Krajskému soudu

v Praze vyplývá, že pozemkový úřad postoupil odvolání stěžovatele

krajskému soudu dne 8. 3. 1995 s tím, že odvolání bylo podáno

u Okresního úřadu Praha - východ dne 6. 3. 1995 a z předložených

doručenek vyvodil, že odvolání bylo podáno opožděně. Proto

pozemkový úřad navrhl, aby soud opravný prostředek odmítl.

Usnesením Krajského soudu v Praze byl návrh stěžovatele na

přezkoumání rozhodnutí Pozemkového úřadu OÚ Praha - východ

odmítnut s odůvodněním, že návrh na přezkoumání rozhodnutí lze

podat dle ust. § 250m odst. 2 o. s. ř. ve lhůtě 30 dnů od doručení

rozhodnutí. Rozhodnutí bylo doručeno navrhovateli dle usnesení

krajského soudu 30. 1. 1995, jak vyplývá z doručenky, lhůta

k podání opravného prostředku tudíž začala běžet 31. 1. 1995

a skončila dne 1. 3. 1995. Krajský soud usoudil, že stěžovatel

podal odvolání u pozemkového úřadu 6. 3. 1995, jak shledal

z podacího razítka pozemkového úřadu, takže toto odvolání bylo

podáno opožděně. Za tohoto stavu věci nezbylo, než je jako

opožděné odmítnout dle ust. § 250p o. s. ř.

Dle vyjádření Okresního úřadu Praha - východ, pozemkového

úřadu, odvolání v předmětné věci bylo opatřeno podacím razítkem

dne 6. 3. 1995, z čehož jednoznačně vyplývá, že podání bylo

učiněno po lhůtě. Jiný doklad o včasném podání odvolání na poštu

nemá pozemkový úřad k dispozici. Odvolání stěžovatele ze dne 27.

2. 1995 opatřené razítkem podatelny pak bylo spolu s vyjádřením

zasláno krajskému soudu.

Krajský soud ve svém vyjádření uvedl, že při vydání

napadeného rozhodnutí vycházel mimo jiné i z průvodního dopisu

vedoucího pozemkového úřadu, kde se uvádí, že odvolání bylo podáno

dne 6. 3. 1995, čemuž nasvědčovalo i razítko podatelny Okresního

úřadu Praha - východ. Proto senát krajského soudu neměl důvod

nevěřit informaci, uvedené v přípise podepsaném vedoucím

pozemkového úřadu, ze které gramatickým i logickým výkladem

dovodil, že odvolání odpůrci nedošlo prostřednictvím pošty, ale

bylo podáno přímo do podatelny okresního úřadu. To vše za situace,

kdy sídlo Okresního úřadu Praha - východ i sídlo právního zástupce

stěžovatele je ve stejném obvodu Praha 1 a kdy je obvyklá praxe

podat návrh osobně přes podatelnu. Tento závěr senátu podpořila

i okolnost, že k podání opatřenému razítkem podatelny nebyla

připojena žádná poštovní obálka, která by svědčila, že podání bylo

zasláno poštou.

Z vyjádření dalších vedlejších účastníků - M. V.

a Pozemkového fondu ČR - Ústavní soud zjistil, že těmto o včasném

podání odvolání není nic známo.

K doplnění spisového materiálu Ústavní soud požádal

stěžovatele, aby doložil svá tvrzení potřebnými doklady. Ten

posléze předložil originál dokladu poštovního úřadu v Brandýse nad

Labem s razítkem podací pošty ze dne 28. 2. 1995, svědčící o tom,

že odvolání bylo podáno prostřednictvím pošty.

II. Po zhodnocení všech předložených důkazů dospěl Ústavní soud

k závěru, že stížnost je důvodná. Podle ustanovení § 250l o. s. ř.

za použití ust. § 9 odst. 6 zákona č. 229/1991 Sb., v platném

znění, bylo možno v tomto případě podat proti rozhodnutí

pozemkového úřadu návrh na přezkoumání rozhodnutí u krajského

soudu, a to dle ust. § 250m o. s. ř. ve lhůtě 30 dnů od doručení

rozhodnutí. Dle ust. § 57 odst. 3 o. s. ř. procesní lhůta je

zachována, je-li poslední den lhůty úkon učiněn u soudu nebo

podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit. Podle

ustanovení § 250m o. s. ř. pak návrh je podán včas i tehdy,

byl-li podán ve lhůtě u orgánu, který vydal rozhodnutí. Vzhledem

k tomu, že žádný zvláštní zákon neurčuje jinou lhůtu k podání

návrhu na přezkoumání rozhodnutí správního orgánu, zůstává

i v předmětné věci lhůta pro odvolání 30 dnů.

Na základě výše uvedeného vzal Ústavní soud za nesporné, že

stěžovatel obdržel rozhodnutí pozemkového úřadu dne 30. 1. 1995,

takže lhůta k podání opravného prostředku mu začala běžet dne 31.

1. 1995 a skončila dne 1. 3. 1995. Vzhledem k tomu, že se jedná

o lhůtu procesní dle § 57 odst. 3 o. s. ř., je dnem podání den,

kdy je podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit,

a tím je nepochybně dle obecného výkladu pošta. Jak vyplývá

z důkazu předloženého stěžovatelem, to jest z originálu přílohy

přijímací knihy č. 22 pošty Brandýs nad Labem - Stará Boleslav,

dne 28. 2. 1995 byla z této pošty odeslána doporučená zásilka pod

podacím číslem 73/93 Okresnímu úřadu Praha - východ, nám.

Republiky 3, Praha 1, z čehož vyplývá, že zásilka byla podána na

poště ve lhůtě. Pokud jde o podací razítko na odvolání do

rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu ze dne 27. 2. 1995,

podepsané advokátem JUDr. Z. K. a doručené krajskému soudu dne

13. 3. 1995, pak z tohoto podacího razítka nebylo možné

jednoznačně vyčíst, zda zásilka byla poslána poštou či doručena

osobně. Na razítku není uvedeno, že pracovnice podatelny podání

osobně převzala, jak to v těchto případech pravidelně bývá právě

proto, aby později nevznikly pochybnosti, jakým způsobem byla

zásilka doručena.

Jak z výše uvedeného vyplývá, na základě uvedených důkazů

vzal Ústavní soud za prokázané, že odvolání proti rozhodnutí

Okresního úřadu Praha - východ, pozemkového úřadu, bylo

stěžovatelem podáno včas, tedy předposlední den třicetidenní

odvolací lhůty. Krajský soud tedy tím, že bez dalšího akceptoval

sdělení vedoucího pozemkového úřadu, aniž by prověřil, jakým

způsobem bylo skutečně doručeno, porušil základní právo

stěžovatele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny

základních práv a svobod, protože tím odňal stěžovateli možnost

projednání věci odvolacím soudem.

Vzhledem k tomu, že odvolání stěžovatele proti rozhodnutí

Okresního úřadu Praha - východ bylo podáno včas, dospěl Ústavní

soud k závěru z r u š i t rozhodnutí Krajského soudu v Praze, sp.

zn. 26 Ca 63/95. Činí tak po veřejném ústním jednání, protože

Státní statek V., zemědělská a obchodní akciová společnost,

odepřel souhlas k projednání věci bez ústního jednání.

Pokud jde o porušení základního práva vlastnit majetek,

Ústavní soud zastává názor, že toto právo stěžovatele postupem

krajského soudu porušeno nebylo, neboť soud nejednal ve věci samé,

tedy nerozhodoval o majetkových nárocích stěžovatele. Proto

Ústavní soud shledal, že v tomto stadiu řízení o meritu věci mu

nepřísluší rozhodovat, neboť dosud stěžovatel nevyčerpal všechny

opravné prostředky, které má k dispozici. Z tohoto důvodu nezbylo

Ústavnímu soudu, než návrh odmítnout dle § 43 odst. 1 písm. f)

zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republiky

není odvolání přípustné.

V Brně 10. října 1996