IV.ÚS 103/94 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl o návrhu JUDr. J.S., zastoupeného advokátem JUDr. V.B., na zrušení ustanovení § 1 a. § 2 dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a FNO,

t a k t o

Návrh se odmítá.

Odůvodnění :

Navrhovatel podal Ústavnímu soudu ČR ústavní stížnost, ze dne 7. 7. 1994, proti rozsudku Městského soudu v Praze, ze dne 21. 3. 1993, č. j. 20 Co 46/94, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8, ze dne 17. 9. 1993, č.j. 15 C 8/92, kterým byl zamítnut návrh žalobce, aby soud nahradil svým rozhodnutím chybějící projev vůle žalovaných - BP a K., k uzavření dohody o vydáni domu č. p. 129 se st. p. č. 123, k. ú. L., domu č.p. 180 se st. p. č. 119, k. ú. L., zahrady p. p. č. 121, k. ú. L. a zahrady p. p. č. 120, k. ú. L.

Ve své ústavní stížnosti navrhovatel žádá, aby Ústavní soud svým nálezem shora uvedený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil. Spolu s touto ústavní stížností byl podán také návrh na zrušení ustanovení § 1 a § 2 dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb.

Ze spisu Ústavního soudu ČR, sp. zn. P1. ÚS 14/94, bylo zjištěno, že dne 11. 4. 1994 podal R.D., spolu s ústavní stížností podle § 74 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen "zákon"), návrh na zrušení dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. V tomto návrhu navrhuje vydání nálezu, jímž by Ústavní soud ČR rozhodl o zrušení (podle č1. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy) dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 5b., protože je v rozporu s čl. 2, 4 a 11 Listiny základních práv a svobod.

Návrh navrhovatele je tedy shodný s návrhem výše uvedeným, byť se jedná, co do obsahu, pouze o návrh na zrušení části výše uvedeného dekretu. Z tohoto důvodu se jedná o totožnost věci podle § 35 zákona, ve kterém se stanoví, kdy je návrh na zahájení řízení nepřípustný. Podle § 35 odst. 2 zákona je návrh nepřípustný i v případě, že Ústavní soud již v téže věci jedná.

Jak bylo dále zjištěno ze spisu, sp. zn. P1 ÚS 14/94, Ústavní soud v době doručení návrhu navrhovatele,tj. 15. 7. 1994, již v této věci z hlediska § 35 odst. 2 zákona jednal od 11. 4. 1994.

Z uvedených důvodů byl proto návrh navrhovatele jako nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. f) zákona odmítnut.

Podle § 35 odst. 2 zákona je navrhovatel oprávněn účastnit se jednání o dříve podaném návrhu R.D. na zrušení uvedeného dekretu jako vedlejší účastník.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně 7. září 1994

JUDr. Pavel Varvařovský