III.ÚS 18/94 · Ústavní soud České republiky
Czech Republic (CZ)
Legislator summary
AI generatedÚstavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatelky D. K., zastoupené advokátkou JUDr. J. O., Dne 27.1.1994 byla doručena Ústavnímu soudu ČR ústavní stížnost paní D. K., kterou směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 14 Co 385/92. Navrhovatelka kromě jiného ve své ústavní stížnosti také uvádí, že současně podala v téže věci dovolání k Vrchnímu soudu v Praze a ústavní stížnost podává jen z opatrnosti, pokud by dovolání nebylo považováno za procesní prostředek ve smyslu ust. § 75 odst. 1 zák. č. 182/93 Sb., o Ústavním soudu.
Legislator headnote
AI generatedIII.ÚS 18/94 · Ústavní soud České republiky: K., zastoupené advokátkou JUDr. J. O., Dne 27.1.1994 byla doručena Ústavnímu soudu ČR ústavní stížnost paní D. K., kterou směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 14 Co 385/92. Navrhovatelka kromě jiného ve své ústavní stížnosti také uvádí, že současně podala v téže věci dovolání k Vrchnímu soudu v Praze a ústavní stížnost podává jen z opatrnosti, pokud by dovolání nebylo považováno za procesní prostředek ve smyslu ust. § 75 odst. 1 zák. č. 182/93 Sb., o Ústavním soudu.
Full text
Sp. zn. III. ÚS 18/94
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatelky D. K., zastoupené advokátkou JUDr. J. O.,
t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Dne 27.1.1994 byla doručena Ústavnímu soudu ČR ústavní stížnost paní D. K., kterou směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 14 Co 385/92. Navrhovatelka kromě jiného ve své ústavní stížnosti také uvádí, že současně podala v téže věci dovolání k Vrchnímu soudu v Praze a ústavní stížnost podává jen z opatrnosti, pokud by dovolání nebylo považováno za procesní prostředek ve smyslu ust. § 75 odst. 1 zák. č. 182/93 Sb., o Ústavním soudu.
Podle § 75 odst. 1 zák. č. 182/93 Sb. je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje.
Je nepochybné, že dovolání je procesním prostředkem, který zákon k ochraně práva v určitých případech poskytuje. V napadené věci Ústavní soud zjistil, že nejprve Městský soud v Brně návrhu vyhověl, a to rozsudkem sp. zn. 20 C 410/90 a následně Krajský soud v Brně jako soud odvolací pod sp. zn. 14 Co 385/92 rozhodl tak, že rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé změnil a žalobu žalobkyně zamítl.
Ústavní soud ČR, aniž by věc meritorně posuzoval, takto dospěl k závěru, že jsou dány podmínky pro dovolání stanovené v § 238 odst. 1 zák. č. 99/63 Sb. (občanský soudní řád v platném znění). Dovolání je proto v tomto případě procesním prostředkem, který zákon k ochraně práva poskytuje ve smyslu ust. § 75 odst. 1 zák. č. 182/93 Sb.
Nezbylo proto, než aby Ústavní soud ČR posoudil věc jako nepřípustnou, neboť o věci jedná Nejvyšší soud ČR a nebyly dosud vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práv poskytuje. Proto také podle § 43 odst. 1 písm. f) zák. č. 182/93 Sb., návrh odmítl jako nepřípustný.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. března 1994.
JUDr. Vladimír JURKA
soudce Ústavního soudu ČR