III.ÚS 132/94 · Ústavní soud České republiky

III. ÚS 132/94-13

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti O.B. a V.P., zastoupených advokátem JUDr. Z.K., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 5. 1994, sp. zn. 12 Co 286/94, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 18. 3. 1994, č.j. 7 C 179/92-114, o uložení povinnosti uzavřít dohodu o vydání věci, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Návrhem, podaným Ústavnímu soudu ČR, se stěžovatelé domáhají přezkoumání ústavnosti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. května 1994, sp. zn. 12 Co 286/94, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 10. března 1994, č. j. 7 C 179/92-114, o uložení povinnosti uzavřít dohodu o vydání věci.

III. ÚS 132/94-14

K posouzení věci si Ústavní soud České republiky od Okresního soudu v Klatovech dne 18. ledna 1995 vyžádal předmětný spis.

V řízení před obecnými soudy se navrhovatelé domáhali vydání

rozhodnutí, jímž by povinné osobě, F., bylo uloženo uzavřít s navrhovateli dohodu o vydání nemovitostí (pozemků a staveb). Na základě vykonaných důkazů Okresní soud v Klatovech ve svém rozhodnutí ze dne 30. dubna 1993, č. j. 7 C 179/92-87, dospěl k závěru, že byly naplněny důvody pro odmítnutí návrhu podle § 8 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podle něhož se stavby, které zásadní přestavbou ztratily svůj původní stavebně technický charakter, nevydávají.

Ve svém odvolání proti uvedenému rozsudku navrhovatelé vytýkají Okresnímu soudu v Klatovech tu skutečnost, že se nevypořádal s otázkou naplnění skutkových i právních kriterií pro posouzení ztráty stavebně technického charakteru stavby.

Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 15. prosince 1993, č. j. 14 Co 369/93-100, uvedený rozsudek Okresního soudu v Klatovech zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Důvodem zrušení byla skutečnost, že oprávněné osoby vyzvaly osobu povinnou písemnou výzvou ze dne 20. září 1990 pouze k vydání parcel a nikoli budov, a tedy nutnost prokázat, zdali byla povinné osobě do 30. září 1990 doručena písemná výzva navrhovatelů k vydání těchto budov.

Okresní soud v Klatovech v rozsudku ze dne 18. března 1994, č. j. 7 C 179/92-114, návrh na uložení povinnosti uzavřít dohodu o vydání věci zamítl. Na základě vyhodnocení vykonaných důkazů dospěl k závěru, že navrhovatelé uplatnili pouze výzvu na vydání pozemků, přičemž v naplnění podmínek, obsažených v § 8 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, shledal důvod svého zamítavého rozhodnutí.

V odvolání ze dne 8. dubna 1994 navrhovatelé namítají nesprávné vyhodnocení provedených důkazů, jakož i skutečnost, že soud měl posuzovat návrh na vydání věci rovněž z pohledu naplnění podmínek žaloby vlastnické na vydání věci podle občanského zákoníku.

III. ÚS 132/94-15

Krajský soud v Plzni ve svém rozsudku ze dne 24. května 1994, sp. zn. 12 Co 286/94, rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 18. března 1994, č.j. 7 C 179/92-114, potvrdil. V odůvodnění odmítl možnost interpretovat žalobní návrh ve smyslu reivindikační žaloby, jelikož navrhovatelé nebyli a nejsou vlastníky věcí, které jsou předmětem sporu. Vzniklé pochybnosti o splnění podmínek, vyžadovaných u navrhovatele v postavení oprávněných osob podle § 3 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podle názoru odvolacího soudu neovlivnily jeho stanovisko, podle něhož vyhodnocení všech vykonaných důkazů vedlo k závěru o naplnění podmínek, obsažených v ustanovení § 8 odst. 1, 3 zákona č. 87/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pro zamítnutí návrhu.

V ústavní stížnosti navrhovatelé namítají nesprávné vyhodnocení důkazů ze strany obecných soudů, v čemž spatřují porušení ústavní ochrany vlastnického práva.

Obsah v ústavní stížnosti tvrzeného porušení základních práv a svobod je v rozporu s jejich označením. Námitka nesprávného hodnocení důkazů se netýká ochrany vlastnického práva, nýbrž dodržování principů spravedlivého a řádného procesu, vyjádřených v čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod.

Ústavní soud České republiky opakovaně konstatoval, že není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy, a proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, to ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod (

III. ÚS 23/93

,

IV. ÚS 23/93

). Dále Ústavní soud České republiky v uvedené souvislosti ve své judikatuře zaujal stanovisko, podle kterého z ústavního principu nezávislosti soudu (čl. 82 Ústavy České republiky) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů (§ 132 občanského soudního řádu);

III. ÚS 132/94-16

jestliže obecné soudy respektují kautely, dané ustanovením § 132 občanského soudního řádu, nespadá do pravomoci Ústavního soudu ČR "hodnotit" posouzení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (

III. ÚS 23/93

).

Uvedené konstatování se plně vztahuje i na posuzovanou věc. Při vykonávání důkazů, jakož i při jejich hodnocení se obecné soudy nedostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu. Závěry, plynoucí z tohoto hodnocení, jsou pak součástí nezávislosti soudního rozhodování.

Z tohoto důvodu nutno posuzovat návrh za zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

V Brně 10. 3. 1995

JUDr. Pavel Holländer soudce zpravodaj