III.ÚS 128/94 · Ústavní soud České republiky

Sp. zn. III. ÚS 128/94

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele L.P., zastoupeného advokátem Mgr. Ing. D.N.,

t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Dne 16.6.1994 byl Ústavnímu soudu ČR doručen návrh L.P., ve kterém tento formou ústavní stížnosti žádá o zrušení rozhodnutí Krajského soudu Praha sp. zn. 14 Co 95/94 a 14 Co 97/94 ze dne 16.6.1994. Tímto rozhodnutím bylo změněno usnesení Okresního soudu Praha-západ sp. zn. P 173/92 ze dne 12.7.1993 a usnesení téhož soudu téže spisové značky ze dne 20.10.1993.

V dané věci posuzovaly oba zmíněné soudy formou předběžného opatření úpravu styku nezletilého syna L.P. s jeho otcem navrhovatelem L.P. V této souvislosti nutno předem uvést, že povinností Ústavního soudu je mimo jiné poskytovat ochranu ústavnosti, a tedy v tomto směru zaručeným základním právům a svobodám v případě, že byly narušeny zásahem orgánu veřejné moci. Ústavní soud tak rozhodně nemá postavení dalšího odvolacího orgánu v rámci soudní soustavy. Takto tedy nelze spatřovat porušení výše uvedených práv a svobod v tom, že v soudním řízení vyhověly soudní orgány druhému účastníku sporu. Pokud v daném případě soud dospěl k určitému závěru na základě volného hodnocení důkazů, jak mu ukládá § 132 o.s.ř., nemůže Ústavní soud v daném případě toto rozhodnutí zvrátit, protože by musel opakovat dokazování již provedené okresním i krajským soudem, sám tyto důkazy hodnotit a postupovat jako další odvolací instance. Nutno dodat, že ve věci bylo provedeno obsáhlé dokazování, které také obecné soudy hodnotily v souladu se zákonem, aniž by bylo porušeno právo plynoucí z čl. 5 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a svobod, jak se toho domáhá navrhovatel.

S ohledem na uvedené, zejména s poukazem na to, že v dané záležitosti nebyla porušena základní práva a svobody zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy, nezbylo Ústavnímu soudu, než podle § 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnout jako zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. října 1994

JUDr. Vladimír JURKA

soudce Ústavního soudu ČR