Legislator Case Law & Legislation
I.ÚS 194/94 ECLI:CZ:US:1995:1.US.194.94 AI generated

I.ÚS 194/94 · Ústavní soud České republiky

Case Number I.ÚS 194/94
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date

Legislator summary

AI generated

Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatelů T.B. a M.B., o ústavní stížnosti na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, takto: Navrhovatelé se ve svém návrhu domáhali zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 22 Ca 229/93, ve spojení s rozhodnutím Okresního pozemkového úřadu v K., jimiž navrhovatelům nebylo přiznáno vlastnické právo k nemovitostem, které navrhovatelé dle jejich tvrzení pozbyli v roce 1963 na základě kupní smlouvy, uzavřené v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek.

Legislator headnote

AI generated

I.ÚS 194/94 · Ústavní soud České republiky: k ústavní stížnosti nebyla přiložena kopie posledního prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 4 cit. zák.) a konečně navrhovatelé nebyli zastoupeni advokátem, komerčním právníkem ani notářem (§ 30 cit. zák.).

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

I. ÚS 194/94

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatelů T.B. a M.B., o ústavní stížnosti na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, takto:

Návrh se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatelé se ve svém návrhu domáhali zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 22 Ca 229/93, ve spojení s rozhodnutím Okresního pozemkového úřadu v K., jimiž navrhovatelům nebylo přiznáno vlastnické právo k nemovitostem, které navrhovatelé dle jejich tvrzení pozbyli v roce 1963 na základě kupní smlouvy, uzavřené v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek.

Po přezkoumání návrhu dospěl soud k závěru, že návrh nemá všechny náležitosti ústavní stížnosti, které zákon o Ústavním soudu č. 182/1993 stanoví.

V návrhu nebylo uvedeno, které základní právo nebo svoboda navrhovatelů byly porušeny (§ 72 odst. 1 cit. zák.), v návrhu nebyly označeny důkazy, jichž se navrhovatelé dovolávají a nebyl zaslán v dostatečném počtu vyhotovení (§ 34 odst. .1 cit. zák.),

I. ÚS 194/94

k ústavní stížnosti nebyla přiložena kopie posledního prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 4 cit. zák.) a konečně navrhovatelé nebyli zastoupeni advokátem, komerčním právníkem ani notářem (§ 30 cit. zák.).

Soud o těchto skutečnostech navrhovatele vyrozuměl a stanovil jim lhůtu k odstranění uvedených nedostatků návrhu.

Vzhledem k tomu, že navrhovatelé ve stanovené lhůtě vady návrhu neodstranili, dospěl soud k závěru, že jsou zde splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a proto mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. května 1995

JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

soudce Ústavního soudu ČR