I.ÚS 148/94 · Ústavní soud České republiky
Legislator summary
AI generatedÚstavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele F.D., o ústavní stížnosti na rozhodnutí ČS, takto: Navrhovatel se ve svém návrhu domáhal přezkoumání rozhodnutí ČS ze dne 20. 9. 1994, jímž byl zamítnut návrh posudkové komise SZ na přiznání úplné bezmocnosti navrhovatele z důvodu jeho invalidity způsobené ztrátou obou dolních končetin.
Legislator headnote
AI generatedI.ÚS 148/94 · Ústavní soud České republiky: V návrhu nebylo uvedeno, které základní právo nebo svoboda navrhovatele byly porušeny (§ 72 odst. 1 cit. zák.), návrh neobsahoval označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává a nebylo z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá a nebyl předložen v dostatečném počtu stejnopisů (§ 34 cit. zák.). Dále nebylo zřejmé, zda navrhovatel dříve, než se obrátil na Ústavní soud, vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 cit. zák.), k ústavní stížnosti nebyla přiložena kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 4 cit. zák.) a konečně navrhovatel nebyl zastoupen advokátem ani komerčním právníkem ani notářem (§ 30 cit. zák).
Full text
Sp. zn. I. ÚS 148/94
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele F.D., o ústavní stížnosti na rozhodnutí ČS, takto:
Návrh se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Navrhovatel se ve svém návrhu domáhal přezkoumání rozhodnutí ČS ze dne 20. 9. 1994, jímž byl zamítnut návrh posudkové komise SZ na přiznání úplné bezmocnosti navrhovatele z důvodu jeho invalidity způsobené ztrátou obou dolních končetin.
Po přezkoumání návrhu dospěl soud k závěru, že podání neobsahuje všechny náležitosti, které zákon o Ústavním soudu, č. 182/1993 Sb., stanoví.
V návrhu nebylo uvedeno, které základní právo nebo svoboda navrhovatele byly porušeny (§ 72 odst. 1 cit. zák.), návrh neobsahoval označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává a nebylo z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá a nebyl předložen v dostatečném počtu stejnopisů (§ 34 cit. zák.). Dále nebylo zřejmé, zda navrhovatel dříve, než se obrátil na Ústavní soud, vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 cit. zák.), k ústavní stížnosti nebyla přiložena kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 4 cit. zák.) a konečně navrhovatel nebyl zastoupen advokátem ani komerčním právníkem ani notářem (§ 30 cit. zák).
Na základě uvedených skutečností soud navrhovatele na nedostatky návrhu upozornil a stanovil mu lhůtu k jejich odstranění.
Vzhledem k tomu, že navrhovatel ve stanovené lhůtě vady návrhu neodstranil, dospěl soud k závěru, že jsou zde splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/93 Sb., a proto mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl.
P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. ledna 1995
prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc
soudce Ústavního soudu