III.ÚS 2/93 · Ústavní soud České republiky

III. ÚS 2/93

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele Dr. Ing. K.H., zastoupen advokátkou JUDr. P.S.,

t a k t o

Návrh se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Návrhem podaným bývalému Ústavnímu soudu ČSFR se navrhovatel formou ústavní stížnosti (čl. 6 z.č. 91/1991 Sb.) v souvislosti s uplatněním nároku podle z.č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení ustanovení § 4 odst. 1 z.č. 229/1991 Sb., které podmiňuje vydání půdy, budov a staveb patřících původní zemědělské usedlosti pouze oprávněným osobám majícím trvalý pobyt na území ČSFR, z důvodu jeho rozporu s ust. čl. 11 a 14 Listiny základních práv a svobod.

Navrhovatel ani na opakovanou výzvu z 15.12.1992 neodstranil vady návrhu, co konstatuje i vyjádření Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.1.1993 adresováno právnímu zástupci navrhovatele.

Ústavní soud ČR je právním nástupcem Ústavního soudu ČSFR, když právní řád České a Slovenské federativní republiky byl ke dni zániku této republiky převzat Českou republikou s výjimkou té jeho části, která byla podmíněna toliko existencí ČSFR a příslušností České republiky k ní (čl. 1 odst. 1 úst. zák. č. /1993 Sb.). Součástí tohoto právního řádu nepochybně jsou i rozhodnutí federálních orgánů včetně rozhodnutí soudů, tedy i Ústavního soudu ČSFR.

Neodstranění formálních vad návrhu je proto samo o sobě důvodem odmítnutí návrhu podle § 43 odst. 1 písm. a), z.č. 82/1993 Sb.

Z hlediska merita věci důvodem odmítnutí je nepřípustnost návrhu (§ 43 odst. 1 písm. f) z.č. 182/1993 Sb.). Podle § 75 odst. 1 cit. zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny

procesní prostředky, které mu zákon

k ochraně jeho práva poskytuje. V případech nároků podle zák. č. 29/1991 Sb. je oprávněná osoba povinna svoje právo uplatnit na pozemkovém úřadě (§ 9 odst. 1 cit. zák.). Proti rozhodnutí pozemkového úřadu je možno podat opravný prostředek k soudu. Podání navrhovatele na Okresní soudu v Jihlavě proto nemůže být kvalifikováno jako procesní prostředek podle z.č. 229/1991 Sb., nýbrž jen jako žádost o informaci a tudíž odpověď Okresního soudu v Jihlavě sp. zn. 4 Nc 974/91 ze dne 13.2.1992 možno kvalifikovat pouze jako postup podle § 5 o.s.ř. Z uvedeného vyplývá, že navrhovatel nevyčerpal procesní prostředky, které mu k ochraně jeho práva zákon poskytuje, v důsledku čehož nutno ústavní stížnost kvalifikovat jako nepřípustnou, čímž se naplňuje podle § 43 odst. písm. f) z.č. 182/1993 Sb. důvod jejího odmítnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. října 1993

JUDr. Pavel Holländer soudce zpravodaj