III.ÚS 134/93 · Ústavní soud České republiky
Czech Republic (CZ)
Legislator summary
AI generatedNavrhovatel M.V. podal ústavní stížnost směřující na prezidenta republiky pro údajnou nečinnost při odstraňování porušování zákonů, na což měl navrhovatel upozornit svým dopisem dne 22.2.1993. Tento dopis se však netýká věci samotného stěžovatele, ale jeho známého M.P. Ze spisu potom není zřejmé, že by navrhovatel byl zmocněn M.P. k jednání jeho jménem tak jak to má na mysli ust. § 31 a násl. občanského zákoníku. Navrhovatel si takto stěžuje na jednání, které se netýká jeho práv. Za těchto okolností jde tedy o návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou ve smyslu ust. § 43 odst. 1 písm. d) zák. č. 182/93 Sb. Dále si navrhovatel stěžuje na to, že někteří činitelé, jako předseda vlády, předseda parlamentu a prezident republiky nereagovali podle jeho představ na jeho stížnosti a "nerozhodli o výplatě sociálních dávek na zdravotně těžce postižené dítě". V této věci ovsem navrhovatel neuvádí nic bližšího, je však zcela zřejmé, že v tomto případě nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ve smyslu ust. § 75 odst. 1 zák. č. 182/93 Sb. Za této situace je podaný návrh nepřípustný ve smyslu ust. § 43 odst. 1 písm. f) zák. č. 182/93 Sb. S ohledem na uvedené skutečnosti proto Ústavnímu soudu ČR nezbylo, než uvedený návrh odmítnout.
Legislator headnote
AI generatedIII.ÚS 134/93 · Ústavní soud České republiky: Navrhovatel M.V. podal ústavní stížnost směřující na prezidenta republiky pro údajnou nečinnost při odstraňování porušování zákonů, na což měl navrhovatel upozornit svým dopisem dne 22.2.1993. Tento dopis se však netýká věci samotného stěžovatele, ale jeho známého M.P. Ze spisu potom není zřejmé, že by navrhovatel byl zmocněn M.P. k jednání jeho jménem tak jak to má na mysli ust. § 31 a násl. občanského zákoníku. Navrhovatel si takto stěžuje na jednání, které se netýká jeho práv. Za těchto okolností jde tedy o návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou ve smyslu ust. § 43 odst. 1 písm. d) zák. č. 182/93 Sb. Dále si navrhovatel stěžuje na to, že někteří činitelé, jako předseda vlády, předseda parlamentu a prezident republiky nereagovali podle jeho představ na jeho stížnosti a "nerozhodli o výplatě sociálních dávek na zdravotně těžce postižené dítě". V této věci ovsem navrhovatel neuvádí nic bližšího, je však zcela zřejmé, že v tomto případě nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ve smyslu ust. § 75 odst. 1 zák. č. 182/93 Sb. Za této situace je podaný návrh nepřípustný ve smyslu ust. § 43 odst. 1 písm. f) zák. č. 182/93 Sb. S ohledem na uvedené skutečnosti proto Ústavnímu soudu ČR nezbylo, než uvedený návrh odmítnout.
Full text
III. ÚS 134/93
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele M.V.,
t a k t o
Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í :
Navrhovatel M.V. podal ústavní stížnost směřující na prezidenta republiky pro údajnou nečinnost při odstraňování porušování zákonů, na což měl navrhovatel upozornit svým dopisem dne 22.2.1993. Tento dopis se však netýká věci samotného stěžovatele, ale jeho známého M.P. Ze spisu potom není zřejmé, že by navrhovatel byl zmocněn M.P. k jednání jeho jménem tak jak to má na mysli ust. § 31 a násl. občanského zákoníku. Navrhovatel si takto stěžuje na jednání, které se netýká jeho práv. Za těchto okolností jde tedy o návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou ve smyslu ust. § 43 odst. 1 písm. d) zák. č. 182/93 Sb. Dále si navrhovatel stěžuje na to, že někteří činitelé, jako předseda vlády, předseda parlamentu a prezident republiky nereagovali podle jeho představ na jeho stížnosti a "nerozhodli o výplatě sociálních dávek na zdravotně těžce postižené dítě". V této věci ovsem navrhovatel neuvádí nic bližšího, je však zcela zřejmé, že v tomto případě nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ve smyslu ust. § 75 odst. 1 zák. č. 182/93 Sb. Za této situace je podaný návrh nepřípustný ve smyslu ust. § 43 odst. 1 písm. f) zák. č. 182/93 Sb. S ohledem na uvedené skutečnosti proto Ústavnímu soudu ČR nezbylo, než uvedený návrh odmítnout.
P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. prosince 1993
JUDr.Vladimír JURKA
soudce Ústavního soudu ČR