III.ÚS 128/93 · Ústavní soud České republiky
Czech Republic (CZ)
Legislator summary
AI generatedÚstavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele A.R., zastoupeného advokátem JUDr. K.M., Stěžovatel A.R., podal Ústavnímu soudu ČR prostřednictvím svého právního zástupce stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cdo 60/93 ze dne 31.5.1993, kterým bylo odmítnuto dovolání stěžovatele. Předmětem stížnosti byla písařská chyba, která vznikla při přepisování rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 12 Co 100/92 ze dne 8.4.1992, ve kterém bylo v poučení uvedeno, že "proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné", namísto správného "proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné".
Legislator headnote
AI generatedIII.ÚS 128/93 · Ústavní soud České republiky: podle § 64 o.s.ř., protože se nedotýká výroku rozsudku. Nemůže tedy takto mít za následek obnovení běhu lhůty k podání dovolání.
Full text
III. ÚS 128/93
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele A.R., zastoupeného advokátem JUDr. K.M.,
t a k t o
Návrh se o d m í t á.
O d ů v o d n ě n í :
Stěžovatel A.R., podal Ústavnímu soudu ČR prostřednictvím svého právního zástupce stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cdo 60/93 ze dne 31.5.1993, kterým bylo odmítnuto dovolání stěžovatele. Předmětem stížnosti byla písařská chyba, která vznikla při přepisování rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 12 Co 100/92 ze dne 8.4.1992, ve kterém bylo v poučení uvedeno, že "proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné", namísto správného "proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné".
Tato chyba byla napravena usnesením Krajského soudu v Brně, sp. zn. 12 Co 100/92 ze dne 25.1.1993. Na základě tohoto opravného usnesení podal stěžovatel k Vrchnímu soudu v Praze dne 1.4.1993 dovolání, které Vrchní soud svým usnesením sp. zn. 7 Cdo 60/93 ze dne 31.5.1993 odmítl jako opožděně podané.
Stěžovatel se domnívá, že Vrchní soud v Praze tímto svým rozhodnutím porušil čl. 36 Listiny základních práv a svobod, protože jej zbavil možnosti domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Zmíněnou chybu v poučení o odvolání považuje za zásadní a žádá stanovení opětovného běhu lhůty ve smyslu § 240 odst. 1 o.s.ř. a tedy rozhodnutí o tom, že dovolání bylo podáno včas. Vrchní soud dovodil, že dovolání stěžovatele bylo podáno opožděně s tím, že usnesení krajského soudu o opravě písařské chyby nepovažoval za usnesení týkající se výroku rozhodnutí a tedy zakládající opětovný běh lhůty. Ze zmíněného spisu krajského soudu potom plyne, že rozsudek tohoto soudu z 8.4.1992 byl doručen účastníkům 9.7.1992. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25.1.1993 o opravě poučení napadeného rozsudku potom zjevně nemá charakter opravného usnesení
podle § 64 o.s.ř., protože se nedotýká výroku rozsudku. Nemůže tedy takto mít za následek obnovení běhu lhůty k podání dovolání.
Jedná se tak o návrh ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/93 Sb. zjevně neopodstatněný, a proto Ústavnímu soudu ČR nezbylo, než návrh odmítnout.
P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. prosince 1993
JUDr.Vladimír Jurka
soudce Ústavního soudu