III.ÚS 104/93 · Ústavní soud České republiky
Czech Republic (CZ)
Legislator summary
AI generatedNavrhovatel podal dne 8.10.1993 stížnost proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cdo 60/93 ze dne 31.5.1993, kterým bylo odmítnuto dovolání navrhovatele proto, že bylo podáno opožděně. Zmíněné rozhodnutí Vrchního soudu v Praze bylo učiněno již dne 31.5.1993, ústavní stížnost navrhovatelem byla podána dne 8.10.1993 s tím, že Ústavní soud ČR jí obdržel 11.10.1993. Podle § 72 odst. 2 zák. č. 182/93 Sb. lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60ti dní ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Tímto rozhodnutím je již zmíněné usnesení Vrchního soudu v Praze. Podle § 146. odst. 1 zák. o Ústavním soudu ČR lze podat ústavní stížnost nebo návrh i proti zásahům orgánů veřejné moci k nimž došlo od 1.1.1993 do 1.7.1993, tedy do doby, kdy zákon o Ústavním soudu ČR nabyl účinnosti. V daném případě tedy byla stížnost podána po lhůtě stanovené pro její podání tímto zákonem ve smyslu ust. § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/93 Sb., a proto nezbylo než uvedený návrh odmítnout.
Legislator headnote
AI generatedIII.ÚS 104/93 · Ústavní soud České republiky: zn. 7 Cdo 60/93 ze dne 31.5.1993, kterým bylo odmítnuto dovolání navrhovatele proto, že bylo podáno opožděně. Zmíněné rozhodnutí Vrchního soudu v Praze bylo učiněno již dne 31.5.1993, ústavní stížnost navrhovatelem byla podána dne 8.10.1993 s tím, že Ústavní soud ČR jí obdržel 11.10.1993. Podle § 72 odst. 2 zák. č. 182/93 Sb. lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60ti dní ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Tímto rozhodnutím je již zmíněné usnesení Vrchního soudu v Praze. Podle § 146. odst. 1 zák. o Ústavním soudu ČR lze podat ústavní stížnost nebo návrh i proti zásahům orgánů veřejné moci k nimž došlo od 1.1.1993 do 1.7.1993, tedy do doby, kdy zákon o Ústavním soudu ČR nabyl účinnosti. V daném případě tedy byla stížnost podána po lhůtě stanovené pro její podání tímto zákonem ve smyslu ust. § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/93 Sb., a proto nezbylo než uvedený návrh odmítnout.
Full text
III. ÚS 104/93
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele A.R.,
t a k t o
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Navrhovatel podal dne 8.10.1993 stížnost proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cdo 60/93 ze dne 31.5.1993, kterým bylo odmítnuto dovolání navrhovatele proto, že bylo podáno opožděně.
Zmíněné rozhodnutí Vrchního soudu v Praze bylo učiněno již dne 31.5.1993, ústavní stížnost navrhovatelem byla podána dne 8.10.1993 s tím, že Ústavní soud ČR jí obdržel 11.10.1993. Podle § 72 odst. 2 zák. č. 182/93 Sb. lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60ti dní ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Tímto rozhodnutím je již zmíněné usnesení Vrchního soudu v Praze. Podle § 146. odst. 1 zák. o Ústavním soudu ČR lze podat ústavní stížnost nebo návrh i proti zásahům orgánů veřejné moci k nimž došlo od 1.1.1993 do 1.7.1993, tedy do doby, kdy zákon o Ústavním soudu ČR nabyl účinnosti. V daném případě tedy byla stížnost podána po lhůtě stanovené pro její podání tímto zákonem ve smyslu ust. § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/93 Sb., a proto nezbylo než uvedený návrh odmítnout.
P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. října 1993 JUDr. Vladimír Jurka
soudce Ústavního soudu ČR