II.ÚS 33/93 · Ústavní soud České republiky

II. ÚS 33/93

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele A.Š., o zrušení § 9 a § 13 zákona č. 229/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel ve svém návrhu namítal nesprávnost právní úpravy obsažené v zákoně o restituci půdy potud, pokud váže restituci půdy na lhůty a osoby, u nichž bylo lze nárok uplatnit, když osobní a soukromý majetek je v principu nedotknutelný a ve smyslu Listiny základních práv a svobod nezcizitelný, nepromlčitelný a nezrušitelný. Dále dovodil, že za této situace zákon o restituci půdy nemůže vlastnictví k půdě trvale odejmout. V návaznosti na tyto úvahy se pak domáhal přiznání svého práva na restituci rodového majetku, které promeškal, neboť svou žádost zavčas neuplatnil u příslušného Pozemkového úřadu.

Ústavní soud přezkoumal návrh navrhovatele a dospěl k závěru, že jde o podání, jehož obsahem je návrh na zrušení § 9 a § 13 z. č. 229/1991 Sb. (§ 63 z. č. 182/1993 Sb. a § 41 odst. 2 o.s.ř.) . K podání návrhu na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení je však dle § 64 odst. 1 z.č. 182/1993 Sb. oprávněn a) prezident republiky, b) skupina nejméně 41 poslanců nebo skupina nejméně 17 senátorů, c) senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti, d) ten,

kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v § 74 tohoto zákona, to vše s tím důsledkem, že v dané věci jde o návrh podaný někým zjevně neoprávněným, neboť navrhovatel není osobou uvedenou pod písmenem a) až d) v § 64 odst. 1 z. č. 182/1993 Sb. Z tohoto důvodu pak nezbylo než návrh dle § 43 odst.1 písm. d) z.č. 182/93 Sb. odmítnout.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně 22.9.1993

JUDr. Iva Brožová

soudce ÚS ČR