II.ÚS 101/93 · Ústavní soud České republiky
Czech Republic (CZ)
Legislator summary
AI generatedÚstavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele R.S., o ústavní stížnosti proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 čj. 4T 35/91-470 z 6. 11. 1992 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. To 69/93 z 25. 8. 1993, t a k t o : Navrhovatel se ve svém podání, došlém Ústavnímu soudu dne 6. 10. 1993, domáhal revize rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 čj. 4T 35/91-470 z 6. 11. 1992 a Městského soudu v Praze sp. zn. 5To 69/93 z 25. 8. 1993, neboť v trestním řízení mu bylo znemožněno vyjádřit se k věci a byly zfalšovány důkazy.
Legislator headnote
AI generatedII.ÚS 101/93 · Ústavní soud České republiky: Ústavní soud po uplynutí lhůty k odstranění vad návrhu přezkoumal obě podání navrhovatele a dospěl k závěru, že v návrhu dosud není mimo jiné uvedeno konkrétně, které ústavně zaručené základní právo nebo svoboda a jaké ustanovení ústavního zákona nebo mezinárodní smlouvy podle č1. 10 Ústavy byly porušeny a jakého rozhodnutí se navrhovatel domáhá (tzv. petit). Zejména však není splněna ani další podmínka řízení před Ústavním soudem, totiž že navrhovatel musí být zastoupen advokátem, přičemž výjimky u ústavní stížnosti zákon č. 182/1993 Sb. nezná (srov. § 30, § 72 - 84).
Full text
Sp. zn. II. ÚS 101/93
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele R.S., o ústavní stížnosti proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 čj. 4T 35/91-470 z 6. 11. 1992 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. To 69/93 z 25. 8. 1993, t a k t o :
Návrh se o d m í t á.
O d ů v o d n ě n í :
Navrhovatel se ve svém podání, došlém Ústavnímu soudu dne 6. 10. 1993, domáhal revize rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 čj. 4T 35/91-470 z 6. 11. 1992 a Městského soudu v Praze sp. zn. 5To 69/93 z 25. 8. 1993, neboť v trestním řízení mu bylo znemožněno vyjádřit se k věci a byly zfalšovány důkazy.
Ústavní soud vyrozuměl navrhovatele o tom, že jeho návrh na zahájení řízení nemá náležitosti podle z. č. 182/1993 Sb., a to přípisem, který mu byl doručen oproti podpisu dne 5. 11. 1993. Současně mu byla poskytnuta 30denní lhůta k odstranění vad.
Odpůrce na tuto výzvu reagoval dopisem ze dne 16. 11. 1993, ve kterém podrobněji rozvedl skutečnosti uvedené v podání ze dne 4. 10. 1993, namítal podjatost prokuratury a požádal, aby se v řízení vedeném u Ústavního soudu mohl hájit sám.
Sp. zn. II. ÚS 101/93
Ústavní soud po uplynutí lhůty k odstranění vad návrhu přezkoumal obě podání navrhovatele a dospěl k závěru, že v návrhu dosud není mimo jiné uvedeno konkrétně, které ústavně zaručené základní právo nebo svoboda a jaké ustanovení ústavního zákona nebo mezinárodní smlouvy podle č1. 10 Ústavy byly porušeny a jakého rozhodnutí se navrhovatel domáhá (tzv. petit). Zejména však není splněna ani další podmínka řízení před Ústavním soudem, totiž že navrhovatel musí být zastoupen advokátem, přičemž výjimky u ústavní stížnosti zákon č. 182/1993 Sb. nezná (srov. § 30, § 72 - 84).
Za této situace a s přihlédnutím k tomu, že dne 5. 12. 1993 uplynula lhůta k odstranění vad, byl návrh navrhovatele dle § 43 odst. 1 písm. a) z. č. 182/1993 Sb. odmítnut, neboť navrhovatel neodstranil vady návrhu ve lhůtě k tomu určené.
P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. 12. 1993
JUDr. Iva Brožová