I.ÚS 10/93 · Ústavní soud České republiky
Czech Republic (CZ)
Legislator summary
AI generatedÚstavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatelů ing. B.K. a J.K., zastoupenými advokátem JUDr. V.V., Navrhovatelé se ve svém návrhu domáhali zrušení části zákona, a to § 3 odst. 1 z. č. 87/91 Sb. o mimosoudních rehabilitacích, podle něhož se za oprávněnou osobu v rehabilitačním řízení pokládá fyzická osoba pouze pokud je státním občanem České republiky a má trvalý pobyt na jejím území. Dle názoru navrhovatelů je toto ustanovení v rozporu s Listinou základních práv a svobod, jež je součástí ústavního pořádku ČR na základě usnesení Parlamentu ČR č. 2/93 Sb.
Legislator headnote
AI generatedI.ÚS 10/93 · Ústavní soud České republiky: B.K. a J.K., zastoupenými advokátem JUDr. V.V., Navrhovatelé se ve svém návrhu domáhali zrušení části zákona, a to § 3 odst. 1 z. č. 87/91 Sb. o mimosoudních rehabilitacích, podle něhož se za oprávněnou osobu v rehabilitačním řízení pokládá fyzická osoba pouze pokud je státním občanem České republiky a má trvalý pobyt na jejím území. Dle názoru navrhovatelů je toto ustanovení v rozporu s Listinou základních práv a svobod, jež je součástí ústavního pořádku ČR na základě usnesení Parlamentu ČR č. 2/93 Sb.
Full text
Sp. zn. I. ÚS 10/93
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatelů ing. B.K. a J.K., zastoupenými advokátem JUDr. V.V.,
t a k t o
Návrh se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Navrhovatelé se ve svém návrhu domáhali zrušení části zákona, a to § 3 odst. 1 z. č. 87/91 Sb. o mimosoudních rehabilitacích, podle něhož se za oprávněnou osobu v rehabilitačním řízení pokládá fyzická osoba pouze pokud je státním občanem České republiky a má trvalý pobyt na jejím území. Dle názoru navrhovatelů je toto ustanovení v rozporu s Listinou základních práv a svobod, jež je součástí ústavního pořádku ČR na základě usnesení Parlamentu ČR č. 2/93 Sb.
Soud po přezkoumání návrhu dospěl k závěru, že není zcela zřejmé, zda se jedná o ústavní stížnost, či návrh na zrušení zákona, a proto zaslal navrhovatelům i jejich právnímu zástupci základní informace o náležitostech ústavní stížnosti i návrhu na zrušení zákona, či jeho části a zároveň stanovil lhůtu k upřesnění a doplnění podání.
Navrhovatelé ve stanovené lhůtě zaslali soudu doplněk podání, v němž však trvali na tom, že podávají ústavní stížnost, jíž se domáhají zrušení uvedené části zákona č. 87/1991 Sb. s tím, že věc se týká řady konkrétních bývalých občanů ČR, kteří emigrovali a přijali cizí státní občanství.
Po opětovném posouzení doplněného podání dospěl soud jednoznačně k závěru, že předmětné podání není svým obsahem ústavní stížností, ale že se jedná o návrh na zrušení části zákona dle ust. § 64 z. č. 182/1993 Sb. a na základě toho, že jde o návrh podaný zjevně neoprávněnou osobou, neboť návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení je oprávněn dle citovaného § 64 podat pouze prezident republiky, skupina nejméně 41 poslanců, senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti nebo ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek § 74 cit. zákona.
Na základě uvedených skutečností nezbylo Ústavnímu soudu, než návrh dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zák. č. 182/93 Sb. jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným odmítnout.
P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. prosince 1993
Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
soudce Ústavního soudu ČR