III.ÚS 2714/23 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Ronovskou o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Václava Voříška, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 2105/2022-139 ze dne 27. 6. 2023, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní soud obdržel dne 10. 10. 2023 ústavní stížnost stěžovatele proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí.

2. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního posouzení stanovené zákonem o Ústavním soudu.

3. Ústavní soud zjistil, že stěžovatelovo podání trpí vadami. Podání nesplňuje obsahové náležitosti podle § 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť neobsahuje konkrétní důvody, pro něž se stěžovatel domáhá zrušení napadených rozhodnutí. Podle uvedeného ustanovení je třeba pravdivě vylíčit rozhodující skutečnosti, popř. označit důkazy, jichž se stěžovatel dovolává. Tedy předestřít konkrétní argumentaci, v čem stěžovatel spatřuje zásah do ústavně zaručených práv či svobod. Stěžovatel podal tzv. blanketní ústavní stížnost, která je považována za vadné podání (srov. např. usnesení

sp. zn. I. ÚS 3012/20

ze dne 27. 1. 2021; či usnesení

sp. zn. I. ÚS 918/20

ze dne 7. 5. 2020).

4. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučit účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem. Teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, se vůči stěžovateli vyvozují nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli vědomí o náležitostech kvalifikovaného podání, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení jako postup neefektivní a přehnaně formalistický.

5. Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatel se na něj opakovaně obrací s blanketními, a tedy vadnými ústavními stížnostmi. Na nedostatky byl stěžovatel opakovaně náležitě upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem pro odmítnutí návrhu. Stěžovatel byl poučen o těchto náležitostech ústavní stížnosti např. v řízeních vedených pod

sp. zn. IV. ÚS 1810/18

,

III. ÚS 532/20

či

IV. ÚS 3497/20

. Navzdory uvedenému, a přestože je sám advokátem, a tedy právním profesionálem, nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli o nich byl Ústavním soudem mnohokrát poučen.

6. Proto soudkyně zpravodajka za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítla, stejně jako v mnoha dalších věcech stěžovatele (srov. např. usnesení

sp. zn. IV. ÚS 2183/23

ze dne 22. 8. 2023; usnesení

sp. zn. I. ÚS 98/23

ze dne 18. 1. 2023; usnesení

sp. zn. IV. ÚS 3507/22

ze dne 6. 1. 2023; usnesení

sp. zn. IV. ÚS 3288/22

ze dne 5. 12. 2022; usnesení

sp. zn. II. ÚS 3099/22

ze dne 22. 11. 2022; usnesení

sp. zn. IV. ÚS 3180/21

ze dne 8. 12. 2021; usnesení

sp. zn. I. ÚS 3000/21

ze dne 6. 12. 2021 a mnoho dalších).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. října 2023

Kateřina Ronovská v. r.

soudkyně zpravodajka