II.ÚS 2077/23 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky MARA s.r.o. sídlem Pavelčákova 6/11, Olomouc, zastoupené Mgr. Stanislavem Sochorem, advokátem, sídlem Pavelčákova 14, Olomouc, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. května 2023 č. j. 4 Cmo 58/2023-335, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím byla porušena její základní práva podle čl. 4, čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Ze spisového materiálu se podává, že Krajský soud v Brně (dále také "soud prvního stupně") rozsudkem ze dne 4. 4. 2022 č. j. 73 Cm 6/2020-267 zamítl žalobu stěžovatelky (v původním řízení v postavení žalobkyně) na zaplacení částky 100 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy vzniklé v důsledku poškození její pověsti.

3. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 18. 1. 2023 č. j. 73 Cm 6/2020-306 zrušil rozsudek ze dne 4. 4. 2022 č. j. 73 Cm 6/2020-267 (odstavec I. výroku), zastavil řízení (odstavec II. výroku) a uložil stěžovatelce povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení částku 94 226 Kč (odstavec III. výroku). Krajský soud rozsudek zrušil a řízení zastavil v důsledku zpětvzetí žaloby stěžovatelkou. O nákladech řízení rozhodl podle § 146 odst. 2 o. s. ř., neboť vycházel z toho, že stěžovatelka zavinila zpětvzetím žaloby zastavení řízení. Při výpočtu nákladů řízení soud prvního stupně vycházel z toho, že advokát žalované uskutečnil jedenáct úkonů právní služby, tarifní hodnota sporu je 100 000 Kč a tomu odpovídá mimosmluvní odměna ve výši 5 100 Kč za jeden úkon právní služby. Dále přiznal žalované též jedenáct režijních paušálů, cestovné, náhradu za ztrátu času a DPH.

4. Proti tomuto usnesení v odstavci III. výroku o nákladech řízení podala stěžovatelka odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Olomouci (dále jen "odvolací soud") napadeným usnesením tak, že usnesení soudu prvního stupně změnil a stanovil, že stěžovatelka je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení 87 691 Kč. Odvolací soud změnil výrok o nákladech řízení pouze co do počtu honorovaných úkonů zástupce žalované a dospěl k závěru, že žalovaný má právo na náhradu nákladů za deset úkonů právní služby. Odvolací soud dále rozhodl, že stěžovatelka je povinna zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení 3 327,50 Kč.

5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že odvolací soud při rozhodování o nákladech řízení nesprávně vycházel z tarifní hodnoty výše nemajetkové újmy požadované stěžovatelkou, ačkoliv měl aplikovat § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb (dále jen "advokátní tarif") upravující tarifní hodnotu ve věcech osobnostních práv. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, podle kterého je toto ustanovení nutné vykládat striktně ve smyslu práv fyzických osob. Podle stěžovatelky je nutné tento výraz uplatnit i na soudní řízení, jejichž předmětem je náhrada nemajetkové újmy požadované právnickou osobou z titulu tvrzené ochrany její dobré pověsti.

6. Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelky i obsah napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

7. Podle § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice oprávněnou vlastním rozhodováním nahrazovat rozhodování soudů. Úkolem Ústavního soudu je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Nutno proto vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.

9. Ústavní stížnost stěžovatelky směřuje pouze proti výroku o náhradě nákladů řízení. Ústavní soud v této souvislosti zdůrazňuje, že doktrína minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti jiných orgánů veřejné moci se ještě markantněji promítá právě do rozhodování o nákladech řízení, neboť tuto otázku nelze z hlediska kritérií spravedlivého procesu klást na stejnou úroveň jako na proces vedoucí k rozhodnutí ve věci samé. Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že rozhodování o nákladech řízení je výhradně doménou civilních soudů. Ústavní soud dal opakovaně najevo, že při posuzování problematiky nákladů řízení postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně. Otázka náhrady nákladů řízení by mohla nabýt ústavněprávní dimenze pouze v případě extrémního vybočení ze základních zákonných procesních pravidel.

10. V projednávané věci však Ústavní soud neshledal, že by ze strany odvolacího soudu došlo k některému ze zásadních pochybení, které by opravňovalo jeho kasační zásah. K námitce stěžovatelky je totiž třeba také dodat, že tarifní hodnota podle § 9 odst. 4 advokátního tarifu se uplatní jako speciální úprava v případech, kdy není možné předmět řízení majetkově vyčíslit. (srov. k tomu Kovářová, D.; Balík S. ml.; Diblíková, L.; Klein, B.; Němec, R.; Tichá, H.; Vrábliková, P.; Žižlavský, M.; Havlíček, K. Advokátní tarif. Odměna advokáta: komentář, 2. vyd. Wolters Kluwer, 2019, s. 219). Stěžovatelka však výši požadované náhrady nemajetkové újmy, která ji měla vzniknout v důsledku jednání žalované spočívající v nedodržení smluvních podmínek ujednaných ve smlouvě o spolupráci při prodeji nemovitých věci (konkrétně neuzavření smluv o smlouvách budoucích), vyčíslila (např. usnesení

sp. zn. II. ÚS 1363/20

). Za této situace odvolací soud při stanovení tarifní hodnoty nepochybil.

11. Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky, byla její ústavní stížnost odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. srpna 2023

Tomáš Lichovník, v. r.

předseda senátu