IV.ÚS 2185/23 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatele Petra Bartheldiho, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. června 2023 č. j. 30 Cdo 1700/2023-78, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Dne 15. 8. 2023 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovatelova ústavní stížnost, jíž se domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího soudu, ustanovení právního zástupce z řad advokátů a umožnění euthanasie.

2. Ústavní soud posoudil splnění procesních podmínek pro řízení před Ústavním soudem podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že nejsou dány.

3. Kromě jiných vad podání je třeba uvést, že stěžovatel není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami. Ve vztahu k vadě povinného zastoupení advokátem byl poučen, že je nezbytné být zastoupen advokátem již v okamžiku podání ústavní stížnosti, neboť Ústavní soud zástupce pro řízení neustanovuje. Na nedostatky byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod

sp. zn. III. ÚS 3759/15

,

II. ÚS 292/16

,

II. ÚS 293/16

,

I. ÚS 879/16

,

II. ÚS 1616/16

,

I. ÚS 1778/16

,

II. ÚS 1779/16

,

III. ÚS 1057/17

,

III. ÚS 3709/17

či

III. ÚS 3721/17

). Stěžovatel i v nynější věci nadále volí postup, kterým nerespektuje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem během posledních několika let mnohokrát poučen o tom, jaké náležitosti má mít, a to včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem již při jejím podání. Stejně tak tento závěr plyne pro stěžovatele z velkého počtu z tohoto důvodu odmítnutých ústavních stížností, které k Ústavnímu soudu podal.

5. Návrh na zahájení řízení lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady svého návrhu ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře však dospěl k závěru, že v obdobných případech opakovaného podávání takto vadných podání již není nutnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, stalo-li se tak již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.

6. Stejně jako ve věcech vedených pod

sp. zn. I. ÚS 181/19

,

IV. ÚS 730/19

,

IV. ÚS 744/20

,

I. ÚS 409/21

,

II. ÚS 1553/21

,

IV. ÚS 820/22

,

III. ÚS 2782/22

či

III. ÚS 819/23

, jakož i v řadě dalších (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), z výše uvedených důvodů Ústavní soud za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. srpna 2023

Veronika Křesťanová v. r.

soudkyně zpravodajka