IV.ÚS 1148/23 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti V. S., zastoupené opatrovníkem J. H., proti jinému zásahu Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, Okresního státního zastupitelství v Liberci a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, územního odboru Liberec, 1. oddělení obecné kriminality, spočívajícímu v jejich postupu ve věci vedené pod sp. zn. KRPL-27817/TČ-2014-180571, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, Okresního státního zastupitelství v Liberci a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, územního odboru Liberec, 1. oddělení obecné kriminality, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní soud obdržel dne 27. 4. 2023 stěžovatelčinu ústavní stížnost, kterou se domáhá, aby Ústavní soud rozhodl, že postupem Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, Okresního státního zastupitelství v Liberci a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, územního odboru Liberec, 1. oddělení obecné kriminality (dále jen "policejní orgán"), ve věci vedené policejním orgánem pod sp. zn. KRPL-27817/TČ-2014-180571, bylo porušeno její základní právo na účinné vyšetřování, které vyplývá z práva na život podle čl. 6 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a z práva na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 Listiny. Dále stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud zakázal policejnímu orgánu pokračovat v porušování jejího práva na účinné vyšetřování, aby konstatoval, že Česká republika porušila její základní právo na život podle čl. 2 Úmluvy ve spojení s čl. 13 Úmluvy, a aby České republice uložil, aby v přiměřené době přijala opatření, která budou představovat účinný systém trestního práva, který bude podpořen jeho vynucováním, k odrazení od závažných činů páchaných na osobách zranitelných.

2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.

3. Návrh stěžovatelky trpí zjevnou vadou, neboť stěžovatelka není zastoupena advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatelka se v minulosti obrátila na Ústavní soud s ústavními stížnostmi, přičemž v řízení o nich byla opakovaně poučována o zákonných požadavcích kladených na ústavní stížnosti (včetně upozornění, že podmínka právního zastoupení musí být splněna již v době podání návrhu) a s poučením, že neodstranění vad ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věci vedené pod

sp. zn. IV. ÚS 2881/20

). Stěžovatelka však nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byla soudem opakovaně poučena o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem.

5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, stalo-li se tak již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický [viz usnesení ze dne 4. 4. 2023

sp. zn. Pl. ÚS 6/23

(všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. Přitom je zřejmé, že stěžovatelka si je vědoma povinnosti zastoupení advokátem (srov. její ústavní stížnost ve věci vedené pod

sp. zn. I. ÚS 1869/21

nebo pod

sp. zn. IV. ÚS 747/23

).

6. Vzhledem k uvedeným důvodům se Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu (podobně jako ve věcech vedených pod

sp. zn. I. ÚS 2969/19

,

sp. zn. I. ÚS 3149/20

,

sp. zn. II. ÚS 365/22

) a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. května 2023

Josef Fiala v. r.

soudce zpravodaj