IV.ÚS 3427/22 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o návrhu stěžovatelky Hany Vávrové, bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2022 č. j. 23 Cdo 2406/2022-202 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. února 2022 č. j. 19 Co 3/2022-151, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti ČEZ Prodej, a. s., sídlem Duhová 1/425, Praha 4 - Michle, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Dne 13. 12. 2022 byl Ústavnímu soudu doručen návrh označený jako "blanketní podání ústavní stížnosti", kterým se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Vyjmenovala v něm pochybení advokáta Mgr. Jana Tůmy, který jí údajně v řízení před obecnými soudy neposkytl potřebnou součinnost, a zároveň požádala o poskytnutí lhůty k zajištění právního zastoupení s tím, že bude žádat Českou advokátní komoru o přidělení advokáta.

2. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost nesplňuje náležitosti předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, spočívající zejména v povinném zastoupení advokátem, byla stěžovatelka vyzvána k odstranění uvedené vady ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení výzvy s tím, že byla zároveň upozorněna na následky jejího neodstranění. Výzva jí byla doručena dne 11. 1. 2023. Po uplynutí stanovené lhůty, dne 13. 2. 2023, byl Ústavnímu soudu doručen přípis označený "Žádost a návrh na poskytnutí nové lhůty k odstranění vad návrhu". V něm stěžovatelka mimo jiné uvedla, že "nebyla z důvodu časových možností schopna požádat Českou advokátní komoru o přidělení bezplatného právního zastoupení, které následně bude podávat ve věci tohoto přípisu ústavní stížnost", a požádala o poskytnutí nové lhůty k odstranění vad návrhu v délce dvou měsíců.

3. Jak Ústavní soud uvedl mimo jiné v usnesení ze dne 2. 11. 2022

sp. zn. IV. ÚS 1800/22

, kterým byla pro neodstranění vad v určené lhůtě odmítnuta stěžovatelčina dřívější ústavní stížnost, lhůta dvou měsíců stanovená k podání ústavní stížnosti zákonem o Ústavním soudu je plně dostačující pro podání bezvadné ústavní stížnosti. Její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k doplňování nebo jinému odstraňování vad návrhu by proto mělo být jen výjimečné, neboť jím je stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním navrhovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.

4. I přes právě uvedené Ústavní soud stěžovatelce poskytl obvyklou lhůtu k odstranění vady jejího návrhu (a to i přesto, že stěžovatelka - jak naznačeno výše - byla již dříve vyzývána k odstranění vad návrhu a upozorněna na následky spojené s jejich neodstraněním). Stěžovatelka v ní nicméně vadu neodstranila, přičemž důvody tohoto svého počínání náležitě nevysvětlila ani posléze v žádosti o poskytnutí nové lhůty. Ústavní soud proto již nepovažoval za důvodné poskytovat stěžovatelce další - v pořadí již druhou - dodatečnou lhůtu.

5. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka v poskytnuté lhůtě neodstranila vady návrhu, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítl podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. února 2023

JUDr. Radovan Suchánek, v. r.

soudce zpravodaj