III.ÚS 3567/22 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti Aleny Houžvičkové, bez právního zastoupení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Dne 27. 12. 2022 byl Ústavnímu soudu doručen návrh označený jako "ústavní stížnost", v němž stěžovatelka tvrdí, že postupem a rozhodnutími obecných soudů byla porušena její základní práva.

2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.

3. Nynější podání nelze považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpí řadou obsahových i formálních nedostatků (viz § 30 odst. 1, § 34 zákona o Ústavním soudu). Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatelka se opakovaně obrátila na Ústavní soud s návrhy trpícími vadami, a na tyto nedostatky byla vícekrát upozorňována s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem k odmítnutí návrhu (např. ve věcech vedených pod spisovými značkami III. ÚS 1513/13,

IV. ÚS 3239/13

,

IV. ÚS 3437/13

,

IV. ÚS 3556/13

,

II. ÚS 3147/14

,

III. ÚS 3542/14

,

I. ÚS 518/15

,

III. ÚS 629/16

).

4. Stěžovatelka však i nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byla soudem dostatečně poučena o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.

5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel jeho vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o obsahových náležitostech ústavní stížnosti, včetně povinného zastoupení advokátem, dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, stalo-li se tak již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.

8. Stejně jako ve věcech vedených pod spisovými značkami IV. ÚS 696/16,

IV. ÚS 1061/16

,

IV. ÚS 1188/16

,

I. ÚS 1316/16

,

IV. ÚS 1407/16

,

III. ÚS 1572/16

,

I. ÚS 1691/16

,

I. ÚS 1903/16

,

I. ÚS 2081/16

,

IV. ÚS 3071/16

,

III. ÚS 3212/16

,

I. ÚS 3679/16

,

IV. ÚS 3755/16

,

III. ÚS 2231/17

,

III. ÚS 3563/19

,

I. ÚS 2260/20

,

III. ÚS 240/21

,

IV. ÚS 1609/21

,

IV. ÚS 2161/21

,

IV. ÚS 3112/21

,

IV. ÚS 983/22

(srov. rozhodnutí v těchto věcech, která jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), jakož i v řadě dalších, se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. ledna 2023

Ludvík David, v. r.

soudce zpravodaj