I.ÚS 2133/22 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Radky Mikešové, zastoupené JUDr. Františkem Divíškem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové č. j. 12 C 209/2018-113 ze dne 4. 5. 2022, za účasti Okresního soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, a korporace Bytové družstvo X, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Nadepsaným rozsudkem bylo stěžovatelce uloženo zaplatit vedlejšímu účastníkovi 7 279 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku podle vyúčtování záloh na služby spojené s užíváním bytu za rok 2017 a na náhradě nákladů řízení 14 068 Kč.

2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] domáhá zrušení napadených rozhodnutí pro porušení čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

4. Podobně jako ve věcech

sp. zn. I. ÚS 181/22

a

III. ÚS 1746/22

ani zde stěžovatelka nepředkládá argumentaci, která by Ústavní soud přiměla k podrobnějšímu přezkumu napadeného rozhodnutí. V projednávané věci jde o částku bagatelní výše, která a priori odsuzuje ústavní stížnost k odmítnutí pro zjevnou neopodstatněnost, leda že by stěžovatel tvrdil extrémně citelný zásah do své majetkové sféry nebo obecnější dopad požadovaného rozhodnutí Ústavního soudu pro širší okruh jednotlivců (což stěžovatelka nečiní). Zbývá tedy pouze zjistit, zda rozhodnutí nalézacího soudu netrpí natolik flagrantními vadami [například úplná absence odůvodnění či jiné extrémní vybočení z obecných principů spravedlnosti (srov. nález

sp. zn. IV. ÚS 3502/20

ze dne 6. 4. 2021, nález

sp. zn. I. ÚS 2932/20

ze dne 14. 1. 2021, nález

sp. zn. IV. ÚS 1809/20

ze dne 22. 9. 2020 aj.; všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz)], které by Ústavní soud přiměly k meritornímu posouzení věci.

5. O takový případ však stejně jako u dřívějších ústavních stížností stěžovatelky, týkajících se sporů mezi týmiž účastníky, ani v projednávané věci - navzdory přesvědčení stěžovatelky - nejde. Není nic neústavního na tom, že je po stěžovatelce požadována úhrada za poskytnuté služby spojené s užíváním bytu a není-li stěžovatelka svoji platební povinnost ochotna splnit dobrovolně, je pak její splnění (díky prokázání rozhodných skutečností úspěšně) vymáháno výrazně dražší soudní cestou.

6. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. srpna 2022

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu