III.ÚS 1373/22 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele: M. Ž., t. č. ve Věznici Horní Slavkov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. března 2022 č. j. 6 Tdo 125/2022-878, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. srpna 2021 č. j. 9 To 276/2021-827 a rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 28. ledna 2021 č. j. 2 T 15/2016-720, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností ze dne 23. 5. 2022 se stěžovatel domáhal přezkoumání v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena zásada in dubio pro reo.

2. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost nesplňovala formální náležitosti ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel byl přípisem ze dne 7. 6. 2022 vyzván k odstranění jejích vad ve lhůtě do 40 dnů od doručení výzvy. Mimo jiné byl též poučen o povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem i o postupu, jak si může advokáta opatřit. Současně byl upozorněn na následky spojené s neodstraněním vytčených vad.

3. Výzva Ústavního soudu byla stěžovateli doručena dne 8. 6. 2022. Stěžovatel však na ni nijak nereagoval, ani vady podání ve stanovené lhůtě neodstranil.

4. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. července 2022

Jiří Zemánek v. r.

soudce zpravodaj