Legislator Case Law & Legislation
IV.ÚS 1940/22 ECLI:CZ:US:2022:4.US.1940.22.1 AI generated

IV.ÚS 1940/22 · Ústavní soud České republiky

Case Number IV.ÚS 1940/22
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date

Legislator summary

AI generated

Dne 18. 7. 2022 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí jeho dovolání. Z tohoto usnesení, přiloženého k ústavní stížnosti, je patrné, že je Nejvyšší soud vydal pro objektivní nepřípustnost dovolání podle § 238 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.

Legislator headnote

AI generated

IV.ÚS 1940/22 · Ústavní soud České republiky: Dne 18. 7. 2022 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí jeho dovolání. Z tohoto usnesení, přiloženého k ústavní stížnosti, je patrné, že je Nejvyšší soud vydal pro objektivní nepřípustnost dovolání podle § 238 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatele Miroslava Kupsy, bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. června 2022 č. j. 26 Cdo 990/2022-269, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení, a Martina Stibrala, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Dne 18. 7. 2022 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí jeho dovolání. Z tohoto usnesení, přiloženého k ústavní stížnosti, je patrné, že je Nejvyšší soud vydal pro objektivní nepřípustnost dovolání podle § 238 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.

2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, musí zkoumat, zda podání splňuje náležitosti návrhu na zahájení řízení předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Jelikož stěžovatel není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1, § 31 odst. 2 téhož zákona), nelze jeho podání považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem. Povinnost právního zastoupení advokátem se přitom vztahuje již na samotný sepis ústavní stížnosti (viz např. usnesení ze dne 23. 9. 2004

sp. zn. Pl. ÚS 44/04

). Úsporná ústavní stížnost je nadto obtížně srozumitelná a prosta bližší (natož ústavněprávní) argumentace.

3. S ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami (zejména absencí právního zastoupení) se přitom stěžovatel obrátil na Ústavní soud již v minulosti. Na tyto nedostatky byl opakovaně upozorněn s poučením, že jejich neodstranění je důvodem odmítnutí ústavní stížnosti (srov. např. řízení vedená pod

sp. zn. I. ÚS 2981/18

nebo

II. ÚS 2081/19

). Stěžovatel však nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem.

4. Obecně platí, že návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil jeho vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud však zastává právní názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický. Vzhledem k tomu, že stěžovatel byl v minulosti opakovaně poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, lze opětovné vyzývání k odstranění vad návrhu za dané situace považovat neúčelné, neboť účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad návrhu podle § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem.

5. Na základě výše uvedeného soudce zpravodaj přiměřeným použitím § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení návrh odmítl. Pro úplnost lze doplnit, že obdobný postup (odmítnutí ústavní stížnosti pro vady návrhu bez vyzývání stěžovatele k jejich odstranění) byl zvolen již při rozhodování o předchozích ústavních stížnostech stěžovatele - viz například usnesení ze dne 27. 7. 2020

sp. zn. IV. ÚS 1444/20

, ze dne 28. 5. 2020

sp. zn. IV. ÚS 1445/20

, ze dne 2. 6. 2020

sp. zn. IV. ÚS 1446/20

, ze dne 8. 6. 2020

sp. zn. IV. ÚS 1447/20

nebo ze dne 21. 12. 2020

sp. zn. IV. ÚS 3549/20

(všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou v elektronické podobě dostupná na http://nalus.usoud.cz).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. července 2022

JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D., v. r.

soudce zpravodaj