II.ÚS 1421/22 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti stěžovatele Ervina Ziffa, bez právního zastoupení, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. dubna 2022, č. j. 4 Co 433/2021-246, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavnímu soudu byla dne 30. 5. 2022 doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, jímž soud potvrdil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterým soud prvního stupně nepřiznal stěžovateli osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a zamítl žádost stěžovatele o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Stěžovatel s tímto rozhodnutím nesouhlasí.

2. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.

3. Stěžovatelova ústavní stížnost trpí zjevnými vadami; stěžovatel především není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

4. Úřední činností Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se v minulosti obrátil na Ústavní soud (sám nebo s jeho bývalou manželkou) s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a na nedostatky byl upozorněn s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. výzvou k odstranění vad ze dne 20. 1. 2020 ve věci

sp. zn. I. ÚS 46/20

nebo ze dne 5. 10. 2020 ve věci

sp. zn. IV. ÚS 2759/20

) obsahující, kromě jiného, poučení o povinném zastoupení již při podání návrhu a o možnosti obrátit se na Českou advokátní komoru se žádostí o určení advokáta). Stěžovatel však zvolil postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl o nich opakovaně poučován, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem.

5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.

6. Vzhledem k výše uvedenému, aniž by znovu vyzýval navrhovatele k odstranění vad podání, se proto Ústavní soud uchýlil k přiměřené aplikaci § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. června 2022

David Uhlíř v. r.

soudce zpravodaj