II.ÚS 3208/21 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti stěžovatele Petra Bartheldiho, právně nezastoupeného, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. září 2021 č. j. 68 Co 295/2021-35, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavnímu soudu bylo dne 2. prosince 2021 doručeno podání, které dle obsahu posoudil Ústavní soud jako návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jímž se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí Městského soudu.

2. Předtím než Ústavní soud přistoupí k projednání a rozhodnutí věci samé, zkoumá, zdali jsou splněny veškeré formální náležitosti a procesní předpoklady pro její meritorní posouzení předepsané stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž posuzuje i to, zda podání splňuje náležitosti návrhu na zahájení řízení předepsané zákonem o Ústavním soudu. Nejsou-li tyto náležitosti a procesní předpoklady splněny, bývá stěžovatel zpravidla vyzýván k odstranění vad podání v Ústavním soudem určené lhůtě. Ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzickým a právnickým osobám ukládá povinnost, aby byly v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti. Podle § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu v plné moci k zastupování podle § 29 a § 30 odst. 1 téhož zákona musí být výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem.

3. Stěžovatel v řízení o podané ústavní stížnosti zastoupen advokátem na základě plné moci splňující náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu není. Samotná ústavní stížnost pak ostatně neobsahuje ani základní ústavněprávní argumentaci.

4. Ústavnímu soudu je z úřední činnosti známo, že se na něj stěžovatel již mnohokráte obrátil s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami. Ústavní soud stěžovatele na totožné vady opakovaně v minulosti upozorňoval s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem k odmítnutí podané ústavní stížnosti (viz např. usnesení pod

sp. zn. II. ÚS 513/18

či

II. ÚS 1553/21

; veškerá rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz ). Ani nyní podaná ústavní stížnost však nesplňuje zákonem stanovené náležitosti, nebyla sepsána advokátem a stěžovatel není právně zastoupen - stěžovatel tak nadále volí postup, kterým zákonem stanovené podmínky pro podání ústavní stížnosti přehlíží.

5. Ústavní soud ve své ustálené rozhodovací praxi zdůrazňuje, že v řízení o ústavních stížnostech není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o vadách podání dostávalo témuž stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak prokazatelně stalo v mnoha případech předchozích. Za situace, kdy je dán spolehlivý předpoklad o tom, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zejména zásadu povinného zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem, se jeví setrvání na požadavku vždy nového, z hlediska obsahu však stejného, poučení postupem zjevně neefektivním a zbytečně formalistickým.

6. Z tohoto důvodu Ústavní soud opětovně nevyzýval stěžovatele k odstranění výše uvedených vad návrhu a za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o odmítnutí jeho ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. března 2022

David Uhlíř v. r.

soudce zpravodaj