II.ÚS 3133/21 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti Ing. Jana Mareše, bez zastoupení, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. února 2021, č. j. KSCB 27 INS 18939/2013-B-691, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. března 2021 č. j. 1 VSPH 252/2021-B-704 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2021, č. j. 29 NSČR 58/2021-B-745, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví nadepsaných usnesení ve věci návrhu na opravu usnesení ze dne 28. 2. 2020, č. j. KSCB 27 INS 18939/2013-B-570. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě. Návrh stěžovatele trpí zjevnými vadami; stěžovatel není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatel se v minulosti opakovaně obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi a jsou mu tedy známy formální a obsahové požadavky kladené na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu, včetně toho, že musí být zastoupen advokátem již při jejím podání.

2. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.

3. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi, přičemž na jejich nedostatky byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věci vedené pod

sp. zn. III. ÚS 2694/18

,

I. ÚS 2008/17

,

I. ÚS 1370/18

a dalších). Ve věci

sp. zn. I. ÚS 2693/18

byla jeho stížnost se zjevnými vadami již bez výzvy odmítnuta.

4. Vzhledem k uvedeným důvodům se Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost (podobně jako ve věci

sp. zn. I. ÚS 2693/18

) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. listopadu 2021

David Uhlíř v. r.

soudce zpravodaj