I.ÚS 897/21 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Z. N., advokátky, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, spočívajícímu v neumožnění nahlížení do spisů v řízeních vedených Českou advokátní komorou pod sp. zn. K 87/2017 a K 31/2020, a spolu s ní podanému návrhu na zrušení § 33 odst. 1 věty druhé zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, a § 1 a § 14 odst. 2 vyhlášky č. 244/1996 Sb., kterou se podle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, stanoví kárný řád (advokátní kárný řád), takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), brojí proti v záhlaví uvedenému jinému zásahu orgánu veřejné moci s tvrzením, že jím došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv podle čl. 10 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dále podle § 74 zákona o Ústavním soudu podává návrh na zrušení v záhlaví uvedených ustanovení zákona a jiného právního předpisu.

Zcela totožnou ústavní stížnost, kterou stěžovatelka podala již dne 26. 2. 2021, Ústavní soud usnesením

sp. zn. IV. ÚS 535/21

podle § 43 odst. 1 písm. e) a odst. 2 písm. b) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl, neboť stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně svého práva ve smyslu § 75 odst. 1 zákona Ústavního soudu.

Zcela totožné znění odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla "zdvořilým upozorněním", ve kterém nesouhlasí s právním názorem Ústavního soudu, uvedeným v usnesení

sp. zn. IV. ÚS 535/21

, resp. považuje názor v něm vyslovený za zjevně nesprávný.

Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako návrh směřující proti usnesení

sp. zn. IV. ÚS 535/21

, neboť se stěžovatelka, navzdory řádnému poučení, že proti usnesení o odmítnutí návrhu není odvolání přípustné, domáhá přezkoumání tohoto rozhodnutí Ústavního soudu.

Takovýto postup však zákon o Ústavním soudu neumožňuje. Řízení před Ústavním soudem je totiž řízením jednoinstančním a rozhodnutí Ústavního soudu jsou konečná, neboť zákon o Ústavním soudu proti usnesení Ústavního soudu opravný prostředek nepřipouští [§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu (srov. obdobně např. usnesení

sp. zn. II. ÚS 148/96

,

II. ÚS 1563/07

,

IV. ÚS 1091/07

,

II. ÚS 3662/13

,

IV. ÚS 792/16

,

I. ÚS 2423/18

a

I. ÚS 800/20

)].

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. června 2021

JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.

soudce zpravodaj