Legislator Case Law & Legislation
IV.ÚS 1609/21 ECLI:CZ:US:2021:4.US.1609.21.1 AI generated

IV.ÚS 1609/21 · Ústavní soud České republiky

Case Number IV.ÚS 1609/21
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date

Legislator summary

AI generated

Dne 23. 6. 2021 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovatelčina ústavní stížnost proti v záhlaví uvedenému usnesení, kterým bylo zastavené řízení o dovolání druhé vedlejší účastnice. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.

Legislator headnote

AI generated

IV.ÚS 1609/21 · Ústavní soud České republiky: Stěžovatelčino podání nelze považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpí řadou obsahových i formálních nedostatků (viz § 30 odst. 1, § 34 zákona o Ústavním soudu).

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatelky Aleny Houžvičkové, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. dubna 2021 sp. zn. 20 Cdo 633/2021, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a obchodních společností ČEZ Prodej, a. s., sídlem Duhová 425/1, Praha 4 - Michle, a SPEDRO, s. r. o., sídlem Ptácká 304, Mladá Boleslav, jako vedlejších účastnic řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Dne 23. 6. 2021 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovatelčina ústavní stížnost proti v záhlaví uvedenému usnesení, kterým bylo zastavené řízení o dovolání druhé vedlejší účastnice.

2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.

3. Stěžovatelčino podání nelze považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpí řadou obsahových i formálních nedostatků (viz § 30 odst. 1, § 34 zákona o Ústavním soudu).

4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatelka se opakovaně obrátila na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími vadami, a na tyto nedostatky byla opakovaně upozorňována s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod spisovými značkami III. ÚS 1513/13,

IV. ÚS 3239/13

,

IV. ÚS 3437/13

,

IV. ÚS 3556/13

,

II. ÚS 3147/14

,

III. ÚS 3542/14

,

I. ÚS 518/15

,

III. ÚS 629/16

; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Stěžovatelka však i nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byla soudem dostatečně poučena o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.

5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o obsahových náležitostech ústavní stížnosti, včetně povinného zastoupení advokátem, dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech.

Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický. K nynějšímu podání stěžovatelky lze doplnit, že napadeným usnesením Nejvyššího soudu nemohlo dojít k porušení jejích základních práv a svobod, neboť jím bylo zastaveno řízení o dovolání podané druhou vedlejší účastnicí, a to pro nezaplacení soudního poplatku za dovolání.

6. Stejně jako ve věcech vedených pod spisovými značkami IV. ÚS 696/16,

IV. ÚS 1061/16

,

IV. ÚS 1188/16

,

I. ÚS 1316/16

,

IV. ÚS 1407/16

,

III. ÚS 1572/16

,

I. ÚS 1691/16

,

I. ÚS 1903/16

,

I. ÚS 2081/16

,

IV. ÚS 3071/16

,

III. ÚS 3212/16

,

I. ÚS 3679/16

,

IV. ÚS 3755/16

,

III. ÚS 2231/17

,

III. ÚS 3563/19

, jakož i v řadě pozdějších, se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. června 2021

Josef Fiala v. r.

soudce zpravodaj